Za prvé, vzhledem k volebnímu úspěchu Strany přímé demokracie a dalším názorovým proudům v různých stranách, základním požadavkem je setrvání v EU. Jsme proexportně orientovanou ekonomikou s podílem EU na našem vývozu více než 80 %. Vzájemná provázanost s EU však je mnohem hlubší, od významného podílu zahraničních investic až po například společnou obchodní politiku vůči třetím zemím. Bez ohledu na někdy až zásadní výhrady žádná skutečně rozumná vláda nesmí o odchodu z EU ani uvažovat.

Jiné je to s Eurem. Exportéři samozřejmě vědí o okamžitých výhodách z přijetí společné měny, většinový názor podnikatelů však jednoznačně upřednostňuje setrvaní u české koruny. Příští vláda musí nejen sledovat, jak především velké země EU budou ochotny přistoupit na reformy, které EU učiní dlouhodobě životaschopnou, ale současně mít ambici se těchto diskuzí aktivně účastnit. Na upřesnění našeho postavení vůči Euru bude mít při tom dost času.

Vláda musí i nadále prosazovat otevřenost jak naší země a našich trhů, tak celoevropskou otevřenost. Pod tlakem nedávné migrační vlny je to politicky citlivé. Většina obyvatel ČR žádné migranty nechce a to je nutno respektovat. Žádní migranti tu však nejsou, za to máme místy až zoufalý nedostatek pracovní síly, stárnoucí populaci a až příliš humanitně vzdělanou mladou generaci, po které není moc poptávka. Dosavadní vláda však k nám neuměla efektivně přivézt ani všeobecně žádané a přijatelné Ukrajince. Uzavírat se vnějšímu světu pod tlakem migrační vlny a obav z terorismu není v zájmu české ekonomiky.

Dalším zásadním požadavkem je snížení byrokratických a administrativních překážek pro podnikání. Celá politická reprezentace musí zprůhlednit zákonodárství a zjednodušit podnikatelům život. Totéž platí o zatížení podnikatelů vysokými odvody na zdravotní a sociální pojištění. Vzhledem k provázanosti s deficitem státního rozpočtu zde není okamžité řešení, vláda by však měla učinit alespoň první kroky k postupnému snižování tohoto břemene.

České ekonomice se nyní daří, přesto kombinace administrativních překážek, odvodového zatížení a tlaku na růst mezd staví některé podnikatele do bankrotové situace. Žádáme vládu, aby zamezila dalšími administrativnímu tlaku na růst mezd, stejně tak jako nárůstu úřednického aparátu a platy ve veřejném sektoru aby nezvyšovala plošně, ale pouze selektivně, profesím, kde je to nesporné. Podnikatelé zvyšují mzdy, dokonce rychleji, než minulá vláda a odbory před rokem požadovali. Při nedostatku na trhu práce a při rostoucí ekonomice se růst mezd očekává, dlouhodobě však nelze připustit odtržení tohoto růstu od růstu produktivity práce.

Udržení dnešní makroekonomické stability jistě nebude předmětem politických vyjednávání, z hlediska plnění předvolebních slibů musí však zůstat nepřekročitelnou bariérou. Veřejnost (a často i politici) považují dnešní vyrovnané rozpočty, relativně malou zadluženost země a nízkou nezaměstnanost za téměř samozřejmost. Z příkladů kolem nás vidíme, že jakýkoliv potencionální vnější šok (další migrační vlna, nová krize Eura) rychle ekonomiky destabilizuje s dopadem na blahobyt a možnosti podnikání všech. Udržet nízkou zranitelnost české ekonomiky je zásadní i pro podnikatele.

Již několik minulých vlád hodně hovořilo o potřebě urychlení výstavby dopravní infrastruktury, plošného zavedení rychlého internetu, reformě vzdělávacího systému a efektivnějšího využití prostředků, vkládaných do podpory vědy a výzkumu. Skutek utek, na stole jsou v podstatě jen samé fráze, které je až směšné stále opakovat. Vzhledem k radikální předvolební rétorice některých stran proto očekáváme pokrok. Připravenost výstavby nových dálničních úseků je v řadě případů dobrá, vláda však nesmí připustit další obstrukce ze strany úřednického aparátu. Podobně je to s vysokorychlostním internetem a digitalizací vůbec, kde jsme v minulých letech promeškali nejednu šanci.

Konečně, nejen česká ekonomika, ale celá společnost přehlíží několik velkých dlouhodobých rizik, kterými by se vláda rovněž měla prioritně zabývat. Prvním je již zmíněná nepříznivá demografická situace a neudržitelnost stávajícího penzijního modelu. Druhým rizikem je stav a výhled české energetiky, kdy při očekávaných uzavírkách některých energetických výrob, při dopadu již přijatých ekologických závazků a v důsledku německé politiky je očekávaná energetická bilance ČR po roce 2022 (za pouhých pět let!) předmětem obav.

Třetím rizikem je přebujelý sociální model, kdy více než polovina výdajů dnešního státního rozpočtu jsou v podstatě povinné sociální dávky. Je to dlouhodobě neřešený problém, který umožňuje – při nedostatku na trhu práce – příliš mnoha parazitům přežívat na úkor společnosti, zatímco skutečně potřební by mohli dostávat mnohem více.

Uvedený přehled podnikatelských požadavků není ani úplný, ani autoritativní. Je doporučením pro vládu ze strany Hospodářské komory a současně nabídkou ke spolupráci ve všech zmíněných oblastech.

Vladimír Dlouhý
prezident Hospodářské komory České republiky