Praha se v roce 1918 stala hlavním městem Československé republiky. Tehdy však byla jen srostlicí historického centra a administrativně samostatných předměstí a obcí. To znemožňovalo účelně řešit řadu problémů, s nimiž se aglomerace potýkala – ať už šlo o společnou dopravu či vodovodní sítě. Proto byl v roce 1920 přijat zákon, který původní pražské území rozšířil o osm přilehlých čtvrtí a třicet sedm obcí. Vznikla tak tzv. Velká Praha.

Regulační plány Státní regulační komise

Existence „Velké Prahy“ vedla ke vzniku Státní regulační komise, která měla za úkol připravit regulační plán, který by nejen usměrnil dosavadní poměrně živelný růst aglomerace, ale zároveň by inicioval přerod Prahy z provinčního města na centrum nového samostatného státu. Takových plánů vzniklo více, na všechny se můžete podívat prostřednictvím naší aplikace.

Archiv územních plánů Prahy

Další aplikace nabízí přehled historických územních plánů od 50. let minulého století až po současně platný územní plán z roku 1999 (a neschválený koncept z roku 2009).

Budoucnost?

„Chceme město plánovat tak, aby vznikala tradiční zástavba, tedy klasické město s kompaktními bloky, živými ulicemi a náměstími. K tomu přesně směřuje aktuálně zpracovávaný Metropolitní plán, který navazuje na prvorepublikové principy, díky kterým mohly vznikat čtvrti jako Dejvice nebo Letná,“ netají se inspirací ředitel IPR Petr Hlaváček.

Více o historii IPR Praha naleznete na www.iprpraha.cz/historie