Krajský úřad Pardubického kraje vydal povolení k přestavbě elektrárny v režimu tzv. nepodstatné změny integrovaného povolení, čímž opět (a tudíž opakovaně) znemožnil účast veřejnosti při projednávání věci, ačkoliv krajský soud nedávno obdobné nezákonné rozhodnutí krajských úředníků zrušil.

Účastníci demonstrace na místě zprovoznili model chvaletické elektrárny s kouřícími chladícími věžemi i dvoumetrovým komínem. Na postaveném pódiu zazněly projevy místních odpůrců i energetického experta. Mnozí účastníci demonstrace měli vlastní transparenty a pikety s hesly jako „Horší než spalovna“, „Konec doby uhelné“ nebo „Stop Chvaletice“.

Shromáždění přihlíželi i tiskový mluvčí a úředníci krajského úřadu, nabídky organizátorů vystoupit na pódiu však nevyužili.

Robert Hrdina, svolavatel demonstrace, řekl: „Okolo roku 2008 občané Pardubicka protestovali proti stavbě spalovny. Ta měla podle zpracované dokumentace EIA vypustit do ovzduší 1,8 tun jemných prachových částic ročně. Přitom Chvaletice vypustí ročně prachových části stovky tun. Jaké množství dopadne na Pardubice? Nevíme. Právě přesné posouzení vlivů chvaletické elektrárny na životního prostředí a zdraví lidí na Pardubicku mělo být předmětem EIA (posouzení vlivů na životní prostředí), kterému se ale Krajský úřad a MŽP svévolně a v rozporu se zákonem vyhnuli.“

Jakub Koláček, spoluorganizátor demonstrace, ve svém projevu uvedl: “Jedná se o příklad toho, kdy zájmy vlivných a bohatých, v tomto případě společnosti Severní energetická, jsou prosazovány snadno a bez překážek, zatímco veřejnosti jsou její práva a zájmy upřeny. Rekonstrukce v hodnotě 2,6 miliard korun byla povolena, aniž by proběhl proces EIA, který je již 24 let českým právním řádem pro podobné stavby vyžadován. Došlo k tomu netransparentně a podle právníků z organizace Frank Bold v rozporu se zákonem. Domníváme se, že takový postup je návratem kamsi do doby smogového temna a direktivního rozhodování minulého režimu. Považujeme za nepřijatelné, že Ministerstvo životního prostředí a Krajský úřad Pardubického kraje, které by měly v první řadě hájit veřejný zájem, tento postup umožnily.“