Příslušník Vězeňské služby České republiky požádal o převedení na jiné služební místo v jiné služební hodnosti u jiného bezpečnostního sboru, a to u Policie České republiky. Žádosti příslušníka bylo příslušnými služebními funkcionáři vyhověno. Příslušník byl odvolán z původního služebního místa a současně byl převeden do personální pravomoci služebního funkcionáře Policie ČR. Uvedený příslušník se nyní domáhá doplatku mzdy za dobu, kterou musel strávit v pohotovosti. Návrh na zahájení řízení nesměřoval k příslušnému policejnímu funkcionáři, ale ke svému bývalému nadřízenému ve Vězeňské službě.

Předmětný kompetenční spor je první věcí, v níž podává ministr spravedlnosti kompetenční žalobu. Avšak výše popsaná nejistota představuje systémový problém řešený ve věcech více příslušníků s více bezpečnostními sbory.

Je třeba rovněž zdůraznit, že pokud by ve věci rozhodoval původní služební funkcionář Vězeňské služby i přesto, že to služební zákon dle názoru žalobce vůbec nepředpokládá a nepřipouští, lze se důvodně domnívat, že jeho rozhodnutí by bylo nicotné pro absolutní nedostatek příslušnosti. S tím pak souvisí i případnou odpovědnost za náhradu újmy, kterou stát v důsledku vadně aplikované příslušnosti ponese.

Předestřený problém se pak dotýká všech typů řízení, jejichž účastníci se přesunuli mezi jednotlivými bezpečnostními sbory, a to bez ohledu na jejich povahu (ať už se jedná o finanční plnění, nebo např. disciplinárních řízení, ve kterých je problém ještě palčivější vzhledem ke všem okolnostem, které by měl funkcionář vzít při rozhodování v potaz – např. chování pachatele po činu) – počet takto vzniklých případů do budoucna přitom nelze předvídat, neboť již nyní se tyto případy napříč systémem objevují a přibývá jich. Je proto naprosto nezbytné postupovat ve všech případech v souladu se zákonem a stejně ve smyslu zásady rovnosti přístupu ke všem příslušníkům.