O ryby v retenčních nádržích se již několik let zcela dobrovolně pečlivě stará Roman Branda, mistr provozu chemie a zároveň rybář tělem i duší, jehož specialitou je lov obřích dravců nejen v českých vodách, ale i ve Francii. Tam dokonce pravidelně zajíždí coby tester jistého výrobce rybářského náčiní určeného právě pro odchyt velkých sumců. „Na ryby chodím od pěti let. Začínal jsem s bambusovým prutem a všemu mě naučil můj děda na Berounce. Když jsem pak vstoupil v sedmi letech do rybářského kroužku, abych získal své první oficiální papíry, byl už jsem vlastně hotový rybář a prakticky jsem se nemusel nic učit,“ vzpomíná na své začátky u vody. Prvních deset let se přitom specializoval na kapry, přičemž měl vždy políčeno na ty kolem deseti až dvaceti kilogramů. Pak vytáhl svého prvního sumce a bylo hotovo.

„Sumec je ryba, s níž musíte opravdu bojovat. Nechce se jen tak lehce vzdát, takže jde třeba i o několikaminutový zápas. V mém případě ovšem mají všichni štěstí. Jakmile je změřím, zvážím a následně se s nimi pro důkaz vyfotím, putují zpět do vody. Už jen proto, že hodně z nich je starších než já. Mám k nim tudíž respekt a s úctou jim navracím svobodu. A samozřejmě opravdový rybář ví, že maso takovýchto kolosů, to se týká i velkých kaprů, je prakticky nepoživatelné. Jen sváteční rybáři takovéto ryby zabijí, nechají si vypreparovat hlavu a maso dají do mrazáku,“ pokračuje Roman Branda. Jak spočítal, dosud chytil a opět do vody pouští minimálně sto sumců ročně. Mezi jeho zatím největší kousky patří labský sumec 227 cm/ 80 kg, francouzský byl ještě o něco delší 235 cm/ 90kg.