Dámy a pánové,

hezké odpoledne. Děkuji Jiřímu Grundovi a celému vedení asociace za pozvání na již sedmnácté exportní fórum. Počítám-li správně, účastnil jsem se dosud většiny z nich a musím dodat, že pro mě obecně existují tři druhy akcí:

1. ty, na kterých musím být
2. ty, na kterých je vhodné či užitečné být
3. a pak ty, na kterých chci být, a na které se těším

Exportní fóra pro mě díky atmosféře, lidem, tématům i velmi otevřeným diskusím dlouhodobě patří do té poslední kategorie. Bohužel časování akce letos na podzim není nejlepší. Nejenže musím velmi záhy odjet kvůli další služební cestě. Ale navíc díky tomu, že je fórum v kalendáři netradičně o týden posunuto a to přímo na den měnového zasedání bankovní rady (z nějž právě jedu), zastihlo mě přímo uprostřed komunikační karantény a o aktuální měnové politice tedy nemohu mluvit, což vás nepochybně mrzí.

Když nemohu mluvit o budoucnosti, musím mluvit o minulosti. Ale i to snad může být zajímavé. A doufám, že se svým vystoupením alespoň částečně zapadnu do tématu konference, která se hodlá věnovat čtvrté průmyslové revoluci. I ta je koneckonců o produktivitě a investicích, o nichž chci dnes hovořit.

Dámy a pánové, v posledních měsících jsem si o vás - tvůrcích hodnot v reálné ekonomice - v souvislosti s ČNB a její měnovou politikou přečetl řadu neuvěřitelných věcí. Prý jste zlenivěli a otupěli. Prý vám kurzový závazek vytvořil polštář, na kterém pohodlně spíte a léta neinvestujete. Prý to dokonce vede k technologickému zaostávání ekonomiky.