Kontroloři prověřili například to, jakým způsobem tyto nemocnice nakupovaly léčiva a zdravotnické prostředky, a na vzorku 35 druhů léčiv a 20 druhů zdravotnického materiálu také porovnali ceny, za které nemocnice toto zboží pořizovaly. Zaměřili se také na to, jak Ministerstvo zdravotnictví (MZd) a Ministerstvo obrany plnily roli zřizovatelů těchto nemocnic. Kontrola ukázala, že nemocnice pořizovaly léčiva a zdravotnický materiál velmi často bez zadávacího řízení, nezřídka na základě přímých objednávek. Z porovnání cen pak vyplynulo, že nemocnice nakupovaly shodná léčiva a zdravotnické prostředky i za podstatně rozdílné ceny, a to i od stejných dodavatelů.

Prověřované nemocnice pořizovaly léčiva pomocí zadávacího řízení spíše minimálně, přestože jsou jakožto veřejní zadavatelé povinny tento postup využívat. V případě vzorku tzv. centrových léků ÚVN využila zadávací řízení u 24 % z těchto léčiv, FNM přibližně u 19 % a FNB tímto způsobem nepořídila dokonce žádné z léčiv. U vzorku protiinfekčních léků využila ÚVN zadávací řízení u 29 % pořízených léčiv, FNB u 15 % a FNM jen v pěti procentech případů. Podobné výsledky kontrola zjistila i v případě zdravotnického materiálu, který například FNB nakupovala zcela bez zadávacího řízení. V součtu využívala zadávací řízení nejvíce ÚVN. FNB jej naopak nevyužívala téměř vůbec.

„Chápeme, že existují případy, kdy není reálné tyto věci pořídit pomocí zadávacího řízení. Jsme ale svědky situace, kdy je tento způsob nakupování léčiv spíše výjimkou než běžnou praxí, a to se nedá ničím přijatelným vysvětlit,“ uvedl k výsledkům kontroly prezident NKÚ Miloslav Kala.

Kontroloři také porovnali ceny, za které ve stejných letech prověřované nemocnice nakupovaly identická léčiva1, a v některých případech odhalili nezanedbatelné cenové rozdíly u stejného zboží. Například lék MEROPENEM KABI nakupovala ÚVN po 956 korunách za balení, FNB jej pak pořizovala za 3 300 korun za balení. Lék PIPERACILLIN/TAZOBACTAM KABI zase nakupovala FNM po 385 korunách za balení, ÚVN pak stejný lék pořizovala původně za 2 103 korun. Jednalo se přitom o nákup od stejného dodavatele. Takové rozdíly ukazují, že existuje prostor pro snižování nákladů v hospodaření nemocnic.

S nákupem léčiv a zdravotnického materiálu je spojeno také vyplácení bonusů nemocnicím od dodavatelů. Přijímání bonusů a nakládání s nimi bylo v kontrolovaných letech netransparentní, nesystémové a bez jasně stanovených pravidel. NKÚ například zjistil, že FNB a FNM neuzavřely všechny smlouvy týkající se bonusů písemně – v některých případech se jednalo jen o ústní dohody. Uzavřené smlouvy týkající se bonusů pak fakultní nemocnice s odkazem na obchodní tajemství nezveřejňovaly v registru smluv. Kvůli absenci jasných pravidel nemocnice také přistupovaly v zadávacích řízeních k bonusům odlišně. FNM při výběrových řízeních bonusy jako kritérium vstupující do výsledné ceny nezohledňovala. Naopak příkladem dobré praxe je ÚVN, v jejíchž výběrových řízeních byla kritériem nejen nabídková cena, ale i bonus.

MZd po předání kontrolního protokolu k této kontrole přijalo nápravné opatření, ve kterém pro své nemocnice určilo například podmínky přijetí bonusů, způsob nakládání s nimi a další parametry. Skutečnou účinnost tohoto opatření bude možné ověřit až v následné kontrole. Nejedná se zatím o systémové řešení, které by se dotýkalo všech nemocnic.

Hodnota celkových bonusů za léčiva a zdravotnické prostředky se v kontrolovaných letech u prověřovaných nemocnic pohybovala kolem jedné miliardy korun.

Poznámka:
1] Jedná se o identická léčiva podle jednoznačného identifikátoru Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Identifikátor obsahuje informace o názvu léčiva, velikosti balení, účinné látce a další informace.