Kontrola ukázala, že zásadní opatření pro boj se suchem chybí, stejně jako potřebná právní úprava. Stávající dotační programy nejsou na řešení otázky sucha přizpůsobeny a nová opatření – až na jednu výjimku – resorty do praxe nezavedly. Boj se suchem také ztěžují rozpory a protichůdné postoje resortů.

Navzdory plánům vlády stále neexistuje žádná právní úprava pro zmírnění dopadů sucha a nedostatku vody, která by stanovila práva a povinnosti jednotlivých subjektů. Otázku sucha a nedostatku vody měly resorty řešit pomocí 49 úkolů stanovených vládou v roce 2015. Obsahem těchto úkolů bylo v mnoha případech jen například připravit analýzu, vypracovat návrh, zhodnotit potenciál a podobně – zavádění věcí do praxe a skutečné změny, které by mohly reálně pomoci, už na tyto úkoly ale nenavazovaly.

Nová opatření, která by byla cíleně určena k řešení otázky sucha a nedostatku vody, tak dosud s výjimkou dotačního programu „Dešťovka“ zůstávají na papíře jako součást vládní koncepce1 – jde například o výstavbu přehradních nádrží v regionech s nedostatkem vodních zdrojů a postihovaných suchem, propojování vodohospodářských soustav pro zabezpečení vodních zdrojů a další opatření. Změny se dosud nedočkal ani přístup k pěstování zemědělských plodin pro energetické účely, se kterou vláda v koncepci počítala. Podíl řepky na českých polích vzrostl mezi lety 2015 až 2018 o 45 tisíc hektarů.

Boj se suchem financují MZe a MŽP pomocí řady dotačních programů – konkrétně na tuto oblast resorty vykazují 37 dotačních programů, v jejichž rámci rozdělily v letech 2017 a 2018 téměř 28 miliard korun. V naprosté většině se však jedná o mnoho let trvající programy, které na boj se suchem a nedostatkem vody nejsou přizpůsobeny. Většina z nich tak neobsahovala konkrétní a měřitelné cíle pro tuto oblast, takže skutečné dopady takto rozdělených peněz resorty nemohou reálně vyhodnotit. Škody způsobené suchem nicméně stále rostou – podle odhadů MZe dosahovaly škody přibližně tří miliard korun v roce 2015, v roce 2017 se jednalo už o 7,7 miliardy korun a v roce 2018 se škody vyšplhaly na 24 miliard korun.

Řešení sucha vyžaduje také spolupráci řady subjektů. V případě dvou zásadních resortů MZe a MŽP nebyla spolupráce ideální. Resorty se například neshodují na znění tzv. protierozní vyhlášky, jejíž přijetí je klíčové pro zlepšení hospodaření na zemědělské půdě a její schopnosti zadržet vodu. Kontroloři také zjistili, že ministerstva podporovala protichůdná opatření – MZe rozdělovalo peníze na stavbu umělých koryt drobných vodních toků, zatímco MŽP razilo opačný koncept a umělá koryta odstraňovalo s tím, že urychlují odtok vody z krajiny.

„Sucho je velký problém a škody způsobené suchem a nedostatkem vody rostou. Pokud chceme situaci skutečně zlepšit, je potřeba nejen připravovat zásadní projekty, ale hlavně je uvádět do praxe,“ řekl člen NKÚ Pavel Hrnčíř, který kontrolu vedl.