O místech v krajině, kde neroste souvislý les, hovoříme jako o bezlesí. A tak jako les nejsou jen stromy, bezlesí není jen plocha bez stromů. Je pestré a různorodé. Místa, kde se dřevinám přirozeně nelíbí a kde se pravděpodobně od poslední doby ledové nikdy ve větší míře nevyskytovaly, označujeme jako prvotní (primární) bezlesí. Vzniklo přirozeně a typickým příkladem jsou rašeliniště.

„Sekundárním (kulturním) bezlesím jsou louky, pastviny i plochy bývalých osad, tedy ty plochy, které v minulosti záměrně lidé odlesnili, aby na nich mohli stavět svá obydlí a zemědělsky hospodařit.“ vysvětluje hlavní rozdíly krajinný ekolog Správy Národního parku Šumava Romana Roučková.

Louky a pastviny zaujímají plochu zhruba 8% rozlohy celého národního parku tedy necelých 5500 ha. I tak jsou velmi významným biotopem, na který jsou navázány tisíce druhů rostlin, keřů, ptáků, savců i bezobratlých. Přirozené zarůstání nálety, tedy tzv. sukcese, se však stává problémem pro většinu rostlin a živočichů vázaných na louky a pastviny.

Pokud chceme zachovat ohrožené druhy rostlin i živočichů, bez lidských zásahů na loukách a pastvinách to nejde. Typickým případem je jeden z nejohroženějších druhů střední Evropy, kriticky ohrožený rozchodník huňatý. Je to 5-20 cm vysoký, světlomilný, konkurenčně velmi slabý druh. To znamená, že mu vadí přerůstání jinými druhy rostlin nebo mechů.

„Nejraději roste na rašelinných loukách či prameništích. Nejvíce ohrožen je odvodňováním, zánikem tradičního hospodaření. Historicky se v Česku vyskytoval na více než 300 lokalitách. V současné době existují už jen 4 místa výskytu, z toho 2 jsou na území NP Šumava. Jedna v blízkosti Srní a jedna v blízkosti Borových Lad,“ představuje ohrožený druh Romana Roučková