Modernisticky pojatá sakrální stavba s minimem dekorativních prvků stojící na vyvýšeném místě na okraji Kraslic je významnou dominantou města. Bartning ve svém návrhu propojil kostel a faru v jeden objekt, což bylo na svou dobu velmi pokrokové a také ekonomicky výhodné řešení.

Kostel tvoří podélná loď s předsazenou předsíní, k níž je zleva přistavěna 25 metrů vysoká hranolová zvonice zakončená otevřeným ochozem, jenž v minulosti sloužil jako vyhlídka. Z původních tří zvonů věnovaných evangelickým sborem z Klingenthalu se dochoval pouze zvon z roku 1839. Dva zvony byly 2. června 1917 zabaveny armádou. Dochovaný zvon byl odlit v Auerbachu k 300. výročí německé reformace. V nejvyšším patře věže byl dříve umístěn hodinový stroj, který byl však v 50. letech z důvodu oprav odvezen a do kostela se již nikdy nevrátil. Od severozápadu na kostel navazuje příčně umístěná budova fary. Celá stavba je omítnuta hrubou cementovou omítkou a kromě orámování oken je prostá jakéhokoliv dekoru.

Interiér kostela je strohý. Dřevěnou kruchtu s varhanami v jižní části lodi zdobí pouze znaky Švýcarska a německého evangelického Spolku Gustava Adolfa, který na stavbu přispěl značnou částkou peněz a zprostředkoval i architekta Bartninga. Protilehlou oltářní stěnu kostela v minulosti zdobila freska od kraslického malíře Franze Grusse (1891–1979), zobrazující po stranách latinského kříže apoštoly Pavla, Petra a Jana, a reformátory Martina Luthera, Philippa Melanchtona a Ulricha von Hutten. Freska byla vytvořena roku 1937 k oslavám 25. výročí postavení kostela, po roce 1945 však byla zamalována. Vysoká obdélná okna v obou podélných stěnách lodi zdobí původní vitráže se jmény a znaky donátorů stavby od Josefa Leichta z Kraslic a Richarda Schleina z Hrádku nad Nisou. Výzdoba jednoho okna je rovněž věnována švýcarskému faráři Gottlobu Wilhelmu Zimmerlimu, který od roku 1909 působil jako vikář v Kraslicích a zasloužil se o vznik kostela a fary. Pod okny se ve zdi nachází zajímavý detail – plechové nádoby na sběr kondenzované vody, která do nich stéká pomocí žlábků. Pod kostelními lavicemi se v konstrukci podesty nachází ústřední topení.

Samostatná evangelicko-luterská obec byla v Kraslicích znovuzaložena v roce 1899. V roce 1911, kdy 9. července byl položen základní kámen stavby, čítala kraslická kazatelská stanice již 600 duší. Nový kostel byl vysvěcen 7. července 1912. Jeho výstavba byla financována ze sbírky, na niž příspěvky poslala kromě Spolku Gustava Adolfa také řada německých měst, spolky ze Švýcarska a řada dalších sponzorů.

Architekt Otto Bartning (1883–1959) patří k nejvýznamnějším německým architektům a teoretikům architektury první poloviny 20. století se zaměřením především na evangelické sakrální stavby. Společně s Waltrem Gropiem stál u zrodu Bauhausu, jedné z nejvýznamnějších škol umění, designu a architektury moderní doby. Proslul především svými funkcionalistickými evangelickými kostely, jako je např. kostel Vzkříšení Krista v Essenu (1929–1930) či Gustav-Adolf-Kirche v Berlíně-Charlottenburgu (1932–1934). Jeho kostely v Německu jsou chráněny jako architektonický celek. V českých zemích působil pouze před první světovou válkou, v počátečním období své tvorby. Vedle kraslického kostela postavil v Čechách evangelické kostely v Kořenově-Tesařově (1909), v Novém Městě pod Smrkem (1911–1912), v Mokřinách u Aše (1912–1914) či již neexistující Lutherův dům ve Smržovce (1910). Rovněž pracoval na návrhu evangelického kostela v Hradci Králové (1911–1912), jehož finální podoba od architekta Oldřicha Lisky je výrazně ovlivněna Bartingovými dřívějšími návrhy.

Kraslický kostel slouží Farnímu sboru českobratrské církve evangelické v Sokolově.