V průběhu roku 2020 byla detailně archeologicky a speleologicky zkoumána soustava dutin v severní zdi lodi kostela sv. Jiljí v Milevsku. Jedná se o poměrně složitý komplex prostor, ukrytých v mohutné románské zdi. Sestává z těžko přístupné vstupní chodby, rozšířené trezorové místnosti a další nepřístupné dutiny, která vede z trezorové místnosti dále na východ. Ve vlastní trezorové místnosti se podařilo objevit druhotně uložené lidské ostatky a zlomky ozdob z drahých kovů (zlato, stříbro, stříbro žárově zlacené). Z nepřístupné dutiny na východě byl pak za velkým kamenem ukryt dřevěný relikviář, zdobený zlatem a stříbrem. Z trosek dřevěné, nákladně zdobené schránky se podařilo vyzvednout jednu z nejposvátnějších křesťanských relikvií – část hřebu z Pravého kříže …

Probíhající archeologický výzkum, historický výzkum a podrobná 3D dokumentace klášterního areálu v Milevsku přinesly v roce 2020 překvapivé výsledky. Na výzkumu, moderní dokumentaci a záchraně výjimečného kulturního dědictví zde spolupracují Královská kanonie premonstrátů na Strahově, Naše historie z. s., Odbor kultury a památkové péče Krajského úřadu Jihočeského kraje, Správa jeskyní ČR, Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského, Západočeské muzeum v Plzni a Národní památkový ústav. Kombinací klasického archeologického odkryvu, nedestruktivních metod archeologie a moderních 3D technologií jsme získali nové informace o cenném historickém dědictví a odhalujeme jeho tajemství. Technika 21. století nám umožňuje prohlížet si objekty v nových perspektivách (tj. z míst nedostupných v reálném světě) a hledat tak v historických budovách národní kulturní památky skryté souvislosti, čímž nám napomáhá ke správnému pochopení konkrétního reliktu historie, umožňuje správnou interpretaci jednotlivých částí stavby a pomáhá skládat střípky poznání z dávno zapomenutých časů.

Práce, provedené v roce 2020, volně navazují na systematický archeologický výzkum areálu, který byl započat již v šedesátých letech 20. století. Na něm se podíleli odborníci z Archeologického ústavu ČSAV, Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, Západočeského muzea v Plzni a Prácheňského muzea v Písku.

Nejzajímavějším nově zkoumaným a dokumentovaným prostorem je soustava dutin v severní zdi lodi kostela sv. Jiljí, interpretovaná jako přístupová chodba s trezorovou místností. V trezorové místnosti, těsně nad podlahou z lité malty, vede dále na východ nepřístupná dutina o průměru pouhých 26 x 16 cm. V ní byly detekovány, zdokumentovány a následně vyzvednuty trosky dřevěné schrány, zdobené zlatem a stříbrem (zlaté a stříbrné křížky, rybičky a další geometrické ozdoby). Na masivním zlatém plechu, který původně zdobil víko schrány je tepáním vytvořený kříž a dvě písmena „IR“. Písmena lze v daném kontextu chápat jako zkratku pro latinské – Iesus Rex, tedy Ježíš Král. Uvnitř dřevěných trosek se skrýval přibližně 6 cm dlouhý kus železného hřebu s tausovaným zlatým křížkem.

První analýzy prokázaly, že se jedná o odseknutou část kovaného železného hřebu, na němž je tausováním vytvořena značka v podobě křížku. Křížek je dle první materiálové analýzy z 21 karátového zlata.

Dle dendrologického posudku lze v dřevěných troskách rozpoznat dva druhy dřeva. Dřevo modřínové a dřevo dubové. Modřínové dřevo je radiokarbonovou metodou datováno do období 1290 – 1394 našeho letopočtu a dřevo dubové do období 260 – 416 našeho letopočtu.

relikviář – zpravidla zdobená schrána na relikvie, tedy obal, ve kterém jsou relikvie (ostatky) uloženy nebo často i vystaveny. Bývá umístěn v chrámech či jiných posvátných místech a pokladnicích. Úcta k ostatkům má původ již v biblické kultuře. Lidé si odnepaměti vážili objektů, které byly v kontaktu s osobnostmi a zůstaly jim po nich. Slovo „reliquiae“ je odvozeno od slovesa „relinquere“ – „nechat, zůstat“. Takové předměty mohou působit změnu, mohou léčit, mohou pomoci uvědomit si Boží dotek, a lásku, která přišla skrze milované osoby. V ostatcích křesťané uctívají Boha, který se dotkl člověka, a tím vstupují do kontaktu s ním.

hřeb z Pravého kříže – jedna z tzv. pašijových relikvií. Pašijové relikvie jsou relikvie, které jsou přímo spojeny s utrpením Ježíše Krista. Mezi pašijové relikvie patří trny z trnové koruny, hřeby, jimiž byl Ježíš přibit na kříž, dřevo z Pravého kříže, tzv. Longinovo kopí (kopí osudu), kterým římský voják probodl bok Krista ad. Longinovo kopí a hřeby jakožto „svědci“ Kristovi smrti byly pokládány za vrcholné relikvie křesťanského světa.

Pravý kříž (též Svatý Kříž) – je tradiční označení pro kříž, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus. Zbytky Pravého kříže (a další pašijové relikvie) nalezla při své pouti do Svaté země sv. Helena a ve 4. století je přivezla do Říma.

Milevský klášter – nejstarší klášter v jižních Čechách. Premonstrátská kanonie, která byla založena v osmdesátých letech 12. století místním feudálem Jiřím z Milevska a opatem Jarlochem. Do husitských válek to byl jeden z nejbohatších klášterů v Českém království. Klášter najdeme na severovýchodním okraji města Milevsko, v okrese Písek, přibližně 20 km západně od jihočeského Tábora. Díky svému dochovanému středověkému jádru byl vyhlášen národní kulturní památkou.

tausování (též taušírování) – je řemeslná technika, při níž se za studena vykládá nějaký kov kovem jiné barvy.