Článek se věnuje budoucím osudům stavby tzv. Bílého domu, původně sídla Městského výboru Komunistické strany Československa, dnes polyfunkční budovy s rozhlehlým multifunkčním sálem, poliklinikou, soukromou základní školou a kavárnou.

Článek zcela převrací výsledky pětiletého výzkumu architektury 60. a 70. let, který je z brněnského metodického centra řízen. V rámci výzkumu vznikla metodika výzkumu a hodnocení staveb uvedeného období, vybrané objekty byly zpracovány do veřejné databáze a nyní probíhá výběr skutečně nejhodnotnějších staveb, u nichž bude zvážen návrh na prohlášení kulturní památkou či na jinou formu památkové ochrany. Projekt se pochopitelně zabýval také objektem tzv. Bílého domu v Brně, který je hodnocen jako jedna z nevýznamnějších staveb Brna a Jihomoravského kraje. Jako takový se vyskytuje ve všech výběrech. Tuto skutečnost lze doložit na webových stránkách projektu.

Článek Silvie Šeborové zcela v rozporu se skutečností uvádí, že Bílý dům na zpracovaných seznamech není, popisuje, že památkáři rozporují urbanistické hodnoty objektu. Jmenovitě je zmíněn Petr Svoboda, vedoucí MCMA v Brně. Redaktorka jej však nekontaktovala a nemohla vycházet ani z žádných veřejných podkladů, neboť ty shodně uvádějí pravý opak tvrzení Deníku N. Deník N a redaktorka Šeborová tak diskredituje snahu metodického centra i všech jeho spolupracovníků, kteří usilují o rehabilitaci architektury 60. a 70. let prostřednictvím výzkumného projektu "Analýza a prezentace hodnot moderní architektury 60. a 70. let 20. století jako součásti národní a kulturní identity ČR".