Návštěvníci si budou moci prohlédnout některé Mekyho osobní věci jako klávesy z poslední koncertní šňůry, gramofon či rodinné fotografie, a mimo jiné se dozvědí, co pojí jméno Miro Žbirka s muzikálem Neberte nám princeznu nebo fakt, že Mekyho k hudbě přivedl jeho starší bratr Jason.

Prostřednictvím 28 panelů se od 20. října až do konce roku budou moci návštěvníci výstavy přenést do doby, kdy se na lavičce na Račianském mýtě začala rozjíždět kariéra brýlatého kluka, který hrál na kytaru a zpíval texty Beatles, v 60. letech nevídaně výbornou angličtinou. Muzikanta, který zažil vzestupy i pády, jak šel čas objevoval nové hudební žánry a neváhal s nimi experimentovat. Zpěváka, který ještě nebyl plnoletý, ale už koncertoval ve Švýcarsku, až přišel o hlas, spoluzaložil skupinu Modus a později Limit, dokázal odolávat tlaku normalizace a nevzdat se svých uměleckých snů. Fenomenálního hitmakera, který se stal v roce 1982 prvním slovenským Zlatým slavíkem, při svých turné vyprodával koncertní haly a nahrával v legendárním londýnském studiu Abbey Road.

„Do Národního muzea jsem chodila jako dítě, potom s Mekym na rande, a nakonec i s našimi dětmi. Teď v této nádherné Historické budově otvíráme výstavu o mém muži, a já věřím, že se návštěvníci při nahlížení do muzikantské „kuchyně“ i našeho obýváku budou bavit,“ říká Kateřina Žbirková.

Návštěvníci si v rámci výstavy Miro Žbirka: Roky a dni mohou v Historické budově Národního muzea prohlédnout věci z Mekyho osobního i profesního života, jako je jeho gramofon z mládí, na němž poslouchal mimo jiné své milované Beatles. Conversky jako neodmyslitelný doplněk klasického obleku při vystoupeních se symfonickým orchestrem, cenu České hudební akademie Anděl za Double Album, typickou Mekyho koženou bundu či brýle, které v posledních letech nosil. Atmosféru doplňují plakáty ze Žbirkových koncertů, přebaly alb, ale i staré a dosud nepublikované fotografie. Specialitou bude Mekyho keyboard – klávesové piano, na němž zpěvák odehrál poslední koncertní šňůry, a zazněly na něm tedy i hity Co bolí to přebolí nebo Tvůj svět je můj. Návštěvníci výstavy si budou moci na klávesy sáhnout a zahrát. Další zajímavostí je silent disco, kdy bude možné si ve sluchátkách poslechnout některé Žbirkovy hity, podívat se na videoklip a případně si také zatančit.

„Hudba do Národního muzea patří. Naše České muzeum hudby se pyšní mnohými světovými unikáty. Často pořádáme výstavy právě s hudební tematikou, vyprávíme příběhy významných hudebníků. Jsem rád, že dnes v Historické budově otevíráme výstavu věnovanou právě Miro Žbirkovi, skvělému muzikantovi, fanouškovi Beatles a idolu několika generací,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.

V rámci smutného výročí odchodu autora hitů jako Atlantída, Balada o poľných vtákoch nebo Biely kvet je výstava oslavou nadšení a lásky k hudbě „kluka z Račianského mýta“, který svým talentem dobil svět, a končí velmi emotivně příběhem alba Posledné veci, na kterém Miro Žbirka spolupracoval se svým synem Davidem a které vyšlo až v letošním roce, kdy se píseň Nejsi sám stala, jak už to bylo u Mekyho zvykem, singlovou jedničkou českých a slovenských hitparád.

Na výstavě spolupracovalo České muzeum hudby Národního muzea, které dokumentuje českou hudbu ve světovém kontextu a v jeho sbírkách se nachází tisíce unikátních sbírkových předmětů připomínající mimo jiné takové velikány české hudby, jako jsou Antonín Dvořák či Bedřich Smetana. Vedle klasické hudby se České muzeum hudby zabývá i populární hudbou, jejím vývojem a moderními trendy. Již v roce 2008 bylo založeno Centrum pro dokumentaci populární hudby a nových médií, které systematicky dokumentuje a prezentuje současnou hudební scénu a její osobnosti.