Podle tradice uchovávali plasští cisterciáci Žižkův palcát v jedné z klášterních kaplí, snad jako připomínku husitských válek, jež přestavovaly velmi dramatické období v dějinách zdejšího řádového domu. Zároveň mohla zbraň symbolizovat odhodlání, se kterým bylo tehdy rozvrácené opatství později v baroku opět vybudováno. Poslední cisterciák ochraňující tento symbol odhodlání a pevnosti byl podle tradice opat Celestin Werner, jenž si jej nechal u sebe i po nuceném odchodu roku 1785 při zrušení kláštera.

„Bývalý opat asi také tak trochu doufal v houževnatost a pevnost plaského kláštera, který přečká mnohá protivenství,“ uvádí správce kláštera v Plasích Pavel Duchoň a dodává: „Vynaložil velké úsilí při snaze o obnovení zdejšího konventu, avšak neúspěšně.“

Od roku 1826 převzal správu nad plaským panstvím vrchnostenský úřad knížete Metternicha. Právě v tomto období se palcát, k němuž se váže tak zajímavý příběh, stal exponátem muzea kuriozit, které si nechal zřídit kníže Metternich na zámku Kynžvart.

„Po určité době byl příběh o Žižkově vlastnictví správci muzea zpochybněn. Palcát se pak v polovině 20. století zařadil mezi ostatní anonymní zbraně v kynžvartské zámecké zbrojnici,“ dodal kastelán. Příběh tohoto předmětu pak znovu zviditelnil na počátku tisíciletí až tehdejší správce zámku Miloš Říha (celý článek lze přečíst zde).

Správa zámku Kynžvart souhlasila se zapůjčením předmětu a díky tomu je palcát k vidění v Plasích, konkrétně na prohlídkové trase Konvent, kde se stal součástí expozice v knihovním křídle. Právě zde dochází v posledních letech k postupné reinstalaci a soustředí se sem podobné předměty připomínající slávu a věhlas plaského řádového domu.