Na pozadí koronavirové krize a dramatického růstu cen zde vrcholí aktuální vlna kolektivního vyjednávání, na jejímž konci budou nové mzdové dohody mezi odbory a zaměstnavateli.  Cíl Odborového svazu KOVO (OS KOVO), s nímž jdou jeho zástupci do jednání, lze shrnout stručně. Nenechat zaměstnance chudnout.

„Vyjednávání finišují ve zhruba třech desítkách podniků, kde v závěru roku skončí platnost stávající kolektivních smluv. Pokud chceme zachovat stávající životní úroveň zaměstnanců, tedy nepřipustit pokles reálných mezd, musíme při zohlednění současné inflace požadovat od ledna nárůst nominálních mezd nejméně o šest procent,“ uvedla vedoucí jihočeského Regionálního pracoviště Odborového svazu KOVO v Českých Budějovicích Pavlína Jirková.

Reálná mzda je ekonomický termín, který vypovídá o skutečné hodnotě výdělků. Zatímco nominální mzda vyjadřuje peněžitou odměnu, reálná mzda vyjadřuje, co je možné si za takovou odměnu koupit. Formuluje tedy faktickou kupní sílu mezd. Pokud tedy odboráři prosadí navýšení mezd o šest procent, dorovnají inflaci. Lidé si tak za svou „vyšší“ mzdu pořídí kvůli rostoucím cenám alespoň to, co letos. Kdo si v roce 2022 nevydělá přinejmenším o šest procent víc, než letos, reálně zchudne. 

Podle zmocněnce Krajského sdružení Odborového svazu KOVO Jihočeského kraje Jana Janouška se ovšem odboráři rozhodně nehodlají smířit pouze s eliminací dopadů inflace na zaměstnance.

„Určitě nejsme v situaci, kterou by řešily mzdové restrikce. Míra inflace pro nás tedy zůstává spodní a v zásadě nepodkročitelnou hranicí při uzavírání nových kolektivních smluv. Přesto je jasné, že kolektivní vyjednávání se odehrávají na úrovni jednotlivých firem a zohledňují tak jejich konkrétní ekonomickou situaci. Půjčím si slova předsedy ČMKOS Josefa Středuly: Odboráři by byli úplní blázni, kdyby si nesmyslnými požadavky mimo ekonomickou realitu zničili firmu, ve které sami pracují. V České republice nenajdete ani jedinou, která by ukončila svou činnost kvůli neúměrnému tlaku odborů,“ zdůraznil Janoušek.

Jihočeští kováci tedy vstupují do kolektivního vyjednávání s požadavkem růstu mezd podle individuální situace firem v průměru od 6 do 10 procent s tím, že spodní, nepodkročitelnou hranicí mzdového růstu by mělo být už zmíněných šest procent. Tato hodnota odpovídá doporučení Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), která při výpočtu směrného růstu pro stávající kampaň kolektivního vyjednávání zohledňovala vedle odhadů vývoje inflace také prognózu růstu produktivity práce.

„Mzdy nejsou příčinou stávající inflace. Dramatické zdražení energií a dalších vstupů do výroby, o jejichž příčinách se můžeme jen dohadovat, si zaměstnavatel nemůže kompenzovat úsporou mezd. Rozhodně ne v době, kdy na trhu práce chybí lidé a stále přetrvává hluboká propast v odměňování a ruku v ruce s tím i v životní úrovni zaměstnanců na západě a východě Evropy,“ konstatoval Janoušek a připomněl, že přes nepředvídatelné turbulence na světových trzích způsobených koronavirovou pandemií, dnes mají tuzemské strojírenské podniky často víc zakázek než lidí na jejich realizaci.