Na ombudsmana se obrátil nevidomý muž s podnětem proti postupu městského i krajského úřadu v souvislosti s pokutou, která byla uložena jeho manželce za neoprávněné využití parkovacího místa vyhrazeného pro osoby s postižením. Manželka ho jako vždy vezla autem, zaparkovali na místě pro lidi s postižením a za okno dali parkovací průkaz. Stěžovatel si jako nevidomý nemůže průkaz zkontrolovat a manželka si nevšimla, že je na průkazu datum platnosti. Protože se parkovací průkaz vydává na základě platného průkazu ZTP/P nebo ZTP, a ten má stěžovatel v pořádku, navíc je jeho postižení trvalé, nenapadlo je proto, že by s parkovacím průkazem mohlo být něco v nepořádku. Pár dní nato odjeli do zahraničí a po návratu se dozvěděli, že byla manželka uznána vinnou ze spáchání přestupku parkování na vyhrazeném místě s neplatným parkovacím průkazem. Na úřadu práce mu nový parkovací průkaz vystavili na počkání, přestupkovému orgánu se pak snažil vysvětlit, že je stále osobou s postižením a má platný průkaz ZTP/P, ale úřad na přestupku a pokutě trval. Stěžovatel neuspěl ani s odvoláním u krajského úřadu.

V podnětu stěžovatel napsal: „Já vůbec nerozumím tomu, že když se parkovací průkaz vydává pouze a jedině na základě platného průkazu ZTP/P (nebo ZTP) a tedy z tohoto pohledu je ZTP/P výš a důležitější, nikdo tuto skutečnost neposoudí ani jako polehčující okolnost. Když si představím, že těžce zdravotně postižený zaparkuje na místě pro invalidy s prošlým parkovacím průkazem a dostane pokutu, a druhý den tentýž člověk s úplně stejným zdravotním postižením už bude mít správné razítko a tedy pokutu nedostane, tak mi nutně vychází, že zdravotní postižení je zde oproti úřednímu razítku naprosto bezvýznamná a zanedbatelná skutečnost. Proč se pak ale ona místa nazývají parkovací místa pro osoby se zdravotním postižením?“

Ombudsman konstatoval, že úřady jednaly nezákonně, když uložily pokutu za přestupek, aniž by posuzovaly, jestli byly naplněny všechny znaky. Je podle něj povinností správních orgánů zabývat se nejen formální stránkou, ale i materiální stránkou přestupku, tj. otázkou, zda šlo o jednání společensky škodlivé. V tomto případě se však ani městský úřad, ani krajský úřad, k němuž se stěžovatelé obrátili, touto otázkou nezabýval. „Úřady na věc nahlížely čistě formalisticky: auto nebylo označeno platným průkazem, tudíž jde o zneužití vyhrazeného místa, a tedy jde o přestupek. Zcela opomenuly, že v tomto případě využil parkovací místo pro osoby s postižením člověk, který je trvale těžce postižený, tedy je k využití takového místa fakticky oprávněný. Vyhrazené místo plně posloužilo svému účelu,“ říká ombudsman Stanislav Křeček.