I nadále je tak součástí projektu certifikovaných poskytovatelů služeb. Díky proškoleným pracovníkům a bezbariérovému objektu si bez zbytečného stresu a nedorozumění mohou své záležitosti na Krajském úřadu Plzeňského kraje vyřídit i hendikepovaní občané.

„V rámci procesu certifikace se u nás na podzim a na konci roku uskutečnila školení, díky kterým si naši zaměstnanci na vlastní kůži vyzkoušeli, jaké to je být v roli postiženého a hendikepovaného člověka. Je to silný zážitek, během kterého se dozvěděli, jak právě s takovými lidmi komunikovat, aby to pro obě strany nebylo nepříjemné a předešlo se případným nejistotám či nedorozuměním. Na úřadě se snažíme o maximálně profesionální přístup,“ říká ředitelka Krajského úřadu Plzeňského kraje Štěpánka Szabó.

Přátelská místa je projekt Českého červeného kříže, konkrétně oblastního spolku v Hradci Králové. Cílem je vytvoření sítě certifikovaných poskytovatelů služeb, u nichž budou mít klienti s nejrůznějšími typy omezení garanci profesionálního přístupu a dostupnosti služeb. Instituce, kterým je udělen titul Přátelské místo, jsou dále zařazeny do databáze Přátelských míst a mají oprávnění využívat logo projektu s příslušným počtem křížků, odrážejících úroveň poskytovaných služeb, tzn. množství proškolených pracovníků a míru bezbariérovosti objektu. Krajský úřad Plzeňského kraje svou certifikaci prodloužil od ledna na pět let.

Autorem a zakladatelem projektu Přátelská místa se v r. 2009 stal Mgr. Pavel Wiener, speciální pedagog a významný tyfloped. V odkazu loni zesnulého autora pokračuje jeho žena Renata Rucká, která je sama hluchoslepá. Díky tomu mají účastníci školení umocněný zážitek s reálným „figurantem“. Na vlastní kůži si vyzkoušeli, s jakými nástrahami se setkávají handicapovaní lidé při návštěvě úřadů a jiných institucí a při pohybu mimo své domovy obecně.

Frekventanti s klapkami na očích a holemi se musí dostat z vybraného místa zpět do místnosti, kde školení probíhá, a posadit se na svou židli. Potom se na celou akci mohou podívat na videu a srovnat si své pocity a představy s realitou. Kromě zdolávání stanovené trasy poslepu, doprovodu nevidomých nebo manipulace s invalidním vozíkem si všichni vyzkoušeli i méně obvyklé činnosti, související s asistencí handicapovaným lidem - manipulace s invalidním vozíkem, či řešení konkrétních situací - jakým způsobem dát nevidomému podepsat dokument nebo jak pracovat s penězi.

„U komunikace jsou důležité maličkosti a detaily. Osobně bych byla moc ráda, pokud by program mohl probíhat i na školách, aby se i děti mohly naučit těmto základům. Pak by nám všem bylo lépe,“ závěrem poznamenala lektorka Renata Rucká.