Jizerskohorské přehrady jsou ikonické a jsou častým cílem turistů v této oblasti. Spíše než na jejich estetickou a krajinotvornou hodnotu se v tomto krátkém shrnutí zastavíme nad jejich funkcí při povodních.

Povodňová epizoda popsaná stručně v dalším odstavci je příhodnou ukázkou toho, jak přehrady fungují při „běžných“ povodňových epizodách, kdy se vodnosti vyšplhají na úroveň jednoleté až pětileté vody.

Povodí Lužické Nisy bylo poměrně významně nasycené po srážkách z předchozích bouřek (8.7.2021). Do tohoto nasyceného povodí vypadlo dne 18.7.2021 70 až 100 mm srážek. Jednalo se o poměrně krátké vydatné srážky a hydrologická odezva na tuto situaci byla rychlá (a zároveň i relativně krátká). Vzestupy vodních stavů se v některých profilech na Lužické Nise zastavily nad úrovní 2. SPA znamenajícího pohotovost, 3. SPA znamenajícího ohrožení nedosáhly.

V přehradních nádržích je vymezen ochranný prostor, který slouží k transformaci povodňových průtoků. Ten je dále rozdělen na prostor ovladatelný, který je pod hranou bezpečnostního přelivu, a neovladatelný, který je nad touto úrovní. Při běžných povodňových epizodách je využíván především prostor ovladatelný. Ani při této tomu nebylo jinak. U zasažených přehradních nádrží se tento prostor naplnil z 64 % u Harcova, z 19 % u Mšena, z 15 % na Fojtce, z 13% na Mlýnici a na Bedřichově se objem povodně zachytil v povyprázdněném zásobním prostoru (v případě počáteční hladiny na úrovni zásobní hladiny by se ovladatelný ochranný prostor naplnil z 65 %).

Přítok do těchto přehradních nádrží byl na úrovni dvouleté až pětileté vody. Harcov pětiletý přítok transformoval na odtok blížící se hranici pro odtok neškodný (cca dvouletá voda), Mlýnice transformovala dvou- až pětiletý přítok na jednoletou vodu, odtok z Fojtky a Bedřichova se ani neblížil úrovni jednoleté vody. Významný vliv na průtok v Lužické Nise mělo i Mšeno, které pojmulo jak vodu z povodí Mšenského potoka, tak přebytečnou vodu odvedenou z Bílé a Lužické Nisy, a to za udržování odtoku, který se ani zdaleka neblížil jednoleté vodě.

Kdyby přehrady tímto způsobem neplnily svou funkci, byla by povodňová situace na Lužické Nise jiná. Ve všech profilech (Proseč nad Nisou, Liberec a Hrádek nad Nisou) by byl překročen 3. SPA. V profilu Proseč nad Nisou by v kulminaci teklo 30 namísto 20 m3/s. V Liberci by vodní stav přesáhl úroveň 3. SPA o více než 30 cm, v Hrádku nad Nisou by povodňová vlna kulminovala na úrovni 100 m3/s (namísto 80 m3/s). Díky přehradám byli obyvatelé Liberecka pouze v pohotovosti, nikoli v ohrožení. Kulminační průtok v páteřní Lužické Nise byl snížen o 20 až 30 %. Při vyšších vodnostech je úkolem přehradních nádrží velkou vodu alespoň pozdržet, a poskytnout tak čas na provedení nezbytných zabezpečovacích prací, při takovýchto povodňových epizodách však dokáží velkou vodu zkrotit na neškodnou úroveň.