Ochránkyně v připomínkách například upozorňuje, že zákon nepočítá s povinností poskytovatele zdravotních služeb vést centrální evidenci použití omezovacích prostředků. Tento požadavek přitom vznesl vůči Ministerstvu zdravotnictví už předchozí ombudsman JUDr. Pavel Varvařovský v souvislosti s návštěvami dětských psychiatrických nemocnic (2013) a ochránkyně sama zjistila porušování práv pacientů v souvislosti s použitím omezovacích prostředků v záchytných stanicích.

Centrální evidence umožní vnitřní i vnější kontrolu a chrání pacienty před zneužitím nástroje, který má být až krajní volbou omezení. V této souvislosti také ochránkyně upozorňuje, že Česká republika nemá žádný oficiální přehled používání omezovacích prostředků a také trendu jeho vývoje. Jednak je pak stát snadným terčem kritiky bez ohledu na její povahu, jednak není Ministerstvo zdravotnictví ani schopno referovat o tom, o jak rozsáhlé používání omezovacích prostředků jde.

Jedna z dalších připomínek ochránkyně k navrhované právní úpravě se týká i plateb za poskytnutou záchytnou službu a dopravu. Návrh totiž s žádnou regulací nepočítá, přestože je z praxe zřejmé, že se účtované úhrady záchytné služby v České republice liší i několikanásobně. Ochránkyně je přesvědčena, že by stanovení výše platby neměla být ponechána na libovůli vedení záchytné stanice. V právních předpisech by podle ní měla být zakotvena buď výše platby, nebo alespoň způsob jejího výpočtu, aby nedocházelo k neodůvodněným rozdílům mezi jednotlivými stanicemi.

Celé znění připomínek najdete zde.