Je však nezbytné při rozhodování zohlednit mimo jiné vlastnosti původce onemocnění, specifické místní podmínky i předchozí zkušenosti s výskytem tohoto konkrétního subtypu vysocepatogenní aviární influenzy v ostatních zemích. Dosavadní poznatky o subtypu vysocepatogenní aviární influenzy H5N8 potvrzují vysokou nakažlivost, schopnost rychlého šíření v ptačí populaci a možnost nepřímého přenosu. V podmínkách malochovů je možnost zajistit dostatečnou prevenci zavlečení viru nereálná. Na základě těchto skutečností a rovněž na základě počtu nově hlášených úhynů ptáků v oblasti je redukce vnímavé populace domácích ptáků jediným efektivním opatřením k prevenci vzniku dalších ohnisek nákazy a zároveň k minimalizaci počtu dalších podobných mimořádných situací.

Naopak, snaha o ovlivnění populace volně žijících ptáků je neefektivní a může dokonce vést k dalšímu šíření nákazy. Usmrcení lokální populace ptáků vede zpravidla k rychlému obsazení této lokality dalšími ptáky z okolních oblastí. Mimo to je také velmi obtížné specifikovat druhy volně žijících ptáků, které by mělo být indikováno usmrcovat. Hostitelem viru může být až několik desítek druhů ptáků. Pro ilustraci uvádíme, že v souvislosti s aktuálním výskytem bylo na jednání hlavních evropských veterinárních úředníků v prosinci 2016 uvedeno, že subtyp viru vysocepatogenní aviární influenzy H5N8 byl detekován u 35 druhů ptáků.