Porucha která je zjednodušeně definována jako porucha pozornosti s impulzivitou a hyperaktivitou je známá u dětí, ale přechází u 60 procent pacientů do dospělosti, kdy se však léčí jen asi pět procent nemocných.

„Hlavní problém je, že lékaři tyto pacienty léčí například na úzkostnost, ale to je jen jeden z projevů jejich hlavní nemoci, kterou je syndrom ADHD. Proto je důležitá kvalitní a zevrubná diagnóza, opravdu detailně s pacientem pohovořit i o dětství. Právě diagnostika je metoda, kterou máme v Písku opravdu na špičkové úrovni,“ říká zdejší primář Marian Koranda.

„Zatímco před rokem jsme tu neměli ani jednoho pacienta s diagnózou ADHD v dospělosti, aktuálně máme šest případů, které tu léčíme,“ dodává primář Koranda. „Nemoc, tedy syndrom ADHD, často spojujeme pouze s dětským věkem. Tam se s ní umíme potýkat a správně ji diagnostikovat, u dospělých to tak mnohdy nebylo. Ani odborníci často neví, že nemoc přechází do dospělosti a už vůbec ne, jak nemoc u dospělých diagnostikovat. My se na to snažíme právě i odborníky upozornit,“ říká Koranda. Využívají i kvalitnějšího diagnostického manuálu Americké psychiatrické společnosti, která je světovou špičkou v tomto oboru.

ADHD je ve stručnosti definována jako porucha pozornosti s hyperaktivitou, která se projevuje nesoustředěností, nepozorností, neschopností zaměřit se na podstatné vjemy a téměř pravidelně i impulsivností.

Nejen zahraniční psychiatři se dlouho domnívali, že se ADHD týká pouze dětí. Je pravda, že se typicky vyskytuje v mladším školním věku, s narůstajícím věkem se sice mohou viditelné projevy utlumovat, u dospělých se ale porucha začne projevovat jinak. Někteří jedinci se postupem času naučí své chování ovládat, u jiných může přetrvávat ve větší či menší míře až do dospělosti. Dospělí, u kterých je diagnostikováno ADHD, trpí pocitem nestálosti, neklidem vnitřního typu, objevují se problémy s organizací času, prokrastinací. Silně se projevuje nepozornost, což může vyústit i ve ztrátu zaměstnání, typická je pro ADHD také vztahová nestálost jako výraz impulzivity. Pacienti častěji způsobují dopravní nehody a úrazy, mají větší sklony ke kriminalitě nebo drogové závislosti.

Primář Koranda v Písku působí již téměř jeden rok, předtím byl primářem Dětského a dorostového detoxikačního centra Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze, kde léčil ADHD u dětí. Nyní se specializuje i na léčbu ADHD u dospělých.

„Léčba pomocí léků i psychoterapie přináší u nemocných úlevu. Jedná se často o inteligentní lidi, kteří v momentě, kdy si přiznají svou poruchu a léčí se, mohou bez problémů vystudovat vysokou školu a být profesně na výši, v opačném případě mohou být i velice neúspěšní a nešťastní,“ uvádí Koranda.

Zajímavostí je i to, že ADHD patří mezi choroby s nejvyšším podílem dědičnosti, v žebříčku chorob či dispozic dědičnosti znaků je těsně pod tělesnou výškou. Možnost, že tuto nemoc zdědíme je mnohonásobně vyšší, než například u schizofrenie. Výskyt se popisuje mezi 3 až 5 procenty školních dětí, chlapci bývají postižení častěji. Dle primáře Korandy se však i zde může jednat o chybný diagnostický úsudek, neboť u dívek nejsou tak viditelné poruchy chování a syndrom ADHD se často schovává za sociální neurózu, úzkostnost či emoční labilitu.