Národní muzeum se rozhodlo zdokumentovat tento fenomén posledních měsíců a představit výběr roušek prostřednictvím výstavy s názvem Držíme spolu v Historické budově Národního muzea. Výstava ukáže různé typy roušek od designérů, konfekčních firem, zakázkových krejčovství i ty podomácku šité. A představí i příběhy, které se skrývají za jejich vznikem. Návštěvníci tak uvidí roušky, které vznikly v počátku pandemie pro porodnici v Praze Podolí, roušku na pomoc autistickým dětem, osobní roušky známých návrhářů, ručně malované roušky, roušku ušitou ze svatební košile nebo roušku pro ženy, kterým chybí rtěnka, či roušky pro zamilované.

„Jedním z hlavních úkolů muzea je dokumentovat dění a události kolem nás a nechávat budoucím generacím obraz naší doby, včetně uchovaných sbírkových předmětů. Symbolem koronavirové krize v České republice se bezpochyby staly roušky. Národní muzeum jich několik desítek za poslední týdny převzalo do svých sbírek, včetně popsaných příběhů, které je provází. Symbolicky v den, kdy již není nutno zakrývat venku naše tváře rouškami, otevíráme malou výstavu těch nejzajímavějších, také jako poděkování všem, kteří v těžké době pomáhali ostatním,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš

Oděvu a doplňkům trvalo velmi dlouho, než vedle své ochranné funkce získaly i funkci estetickou. Roušky tento vývoj zvládly během pár týdnů. Mají nejrůznější podobu od jednoduchého šátku, přes skládaný pruh látky až po tvarované. Nezřídka vyjadřují estetické cítění, vlastní vkus, hodnoty, politickou příslušnost či smysl pro humor – staly se tak sociální jevem. Navíc fakt, že většina Čechů nosí textilní vypratelné a tím i opakovaně nositelné roušky, se projevilo jejich ekologické a ekonomické smýšlení a vztah k životnímu prostředí. Zároveň se roušky staly vyjádřením ohleduplnosti, protože nošením roušky chráníme především své okolí.