Je krize skutečnou příležitostí pro strukturální reformy a zásadní změny v Evropě? To byl ústřední motiv prestižního fóra, kterým Eurofound, Evropská nadace pro zlepšování životních a pracovních podmínek, zahájila svůj čtyřletý pracovní program na podporu rozvoje politik zaměstnanosti a sociálních politik pro konkurenceschopnou Evropu v Dublinu ve dnech 14. - 15. 2. 2013. Akce byla organizována ve spolupráci s irským předsednictvím v Radě EU a pod záštitou komisaře pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začlenění László Andora.

Více než 220 účastníků z řad politiků, zaměstnavatelů, odborů, nevládních organizací a akademické sféry diskutovalo o solidaritě a odpovědnosti, o připravenosti na „více Evropy“, do jaké míry jsou potřebné společné akce na úrovni EU a jakým je vlastně EU příkladem v globálním měřítku. Je jedna krize, nebo ve skutečnosti tolik krizí, kolik je členských států? Evropa nyní potřebuje vyvážený přístup k fiskální konsolidaci a strukturálním reformám. Fórum otevřelo otázku, co jsou a co nejsou strukturální reformy, jaké reformy již dlouhodobě běží a jaké reagují na krizi. Které priority budou na realizaci jednoduché a které komplikované a dlouhodobé, které se musí realizovat na národní a které na evropské úrovni. Za důležité se považuje i načasování, kvalita a účinnost reforem. Diskutována byla také otázka, jak politiky zaměstnanosti a sociální politiky utvářet a jak tyto inovativní politiky následně implementovat.

Komisař László Andor zahájil své vystoupení slovy: „Čelíme sociální naléhavosti, krize s sebou přináší riziko chudoby a cestou z krize jsou sociální začlenění a sociální investice.“ Komisař následně představil nový balíček pro investice do sociálních politik, který reprezentuje nový integrovaný program, jehož záměrem není jen posílit individuální přístup k současným potřebám jednotlivých občanů, ale také jim zajistit podporu v rámci celého životního cyklu.

Generální tajemník Mezinárodní organizace práce (ILO) Guy Ryder, který se zaměřil na globální perspektivy pracovních trhů a riziko chudoby, řekl: „Nezaměstnanost celosvětově roste a pocit naléhavosti a nutnosti jednat nadále zůstává. Naší prioritou je nyní řešit nezaměstnanost mládeže. Mladí si nesmí myslet, že to bude znamenat další a další konference, ale že se skutečně něco změní.“

Renate Hornung-Draus, předsedkyně Výboru pro zaměstnanost a sociální věci BUSINESSEUROPE, při této příležitosti vyslala jménem zaměstnavatelů velice jasný signál o vztahu sociálního modelu a konkurenceschopnosti: „Nemůže se jednoduše říci, že evropský sociální model je předpokladem růstu a konkurenceschopnosti v Evropě. Je to jako se sporem, co bylo dřív - slepice nebo vejce. Je třeba si uvědomit, že Evropa má svou dlouhodobou historii dobré průmyslové a ekonomické výkonnosti, a právě to jí umožnilo vytvořit si vlastní sociální model. Zaměstnavatelé cítí svou odpovědnost za zlepšení situace na trzích práce a chtějí být součástí společného projektu, který pomůže zaměstnanost mládeže zvýšit.“

Bernadette Sègol, generální tajemnice evropské odborové centrály ETUC reagovala na otázku o budoucnosti sociálního dialogu v nových socioekonomických podmínkách: „Všichni jsme si vědomi klíčové role sociálního dialogu. Ale nyní se na národní i evropské úrovni vytvářejí politiky, které sociální dialog podrývají a staví ho do pozice zbytečného nástroje.“

Staffan Nilsson, prezident Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV), řekl: „Nemáme jednu krizi, máme více krizí. Proto nemůžeme mít jen jeden sociální model. Máme ale společné cíle. Proto mě mrzelo, že ministři okomentovali výsledky dohody o rozpočtu EU slovy „dosáhli jsme toho nejlepšího pro naši zem, protože, co je dobré pro členský stát, musí být současně dobré pro Evropu“.“