Kalamity provázely hospodaření v lesích i v minulosti, nejen v ČR, ale i v dalších evropských zemích. Lesníkům se vždy podařilo s nimi vypořádat. I velkoplošné holiny se dají úspěšně obnovit, je však nutné zalesňovat co nejrychleji.  Jakákoliv prodleva obnovu znesnadní a výrazně prodraží (odklad zalesnění o 5 let může zvýšit náklady na zajištěnou kulturu až o čtyři sta procent). Mezi další faktory úspěchu patří jasná koncepce postupu obnovy a odhodlání nepodléhat krizi. Úspěch je také výrazně limitován kvalitou užitého sadebního materiálu a pečlivostí při realizaci výsadby. Mezi dřeviny, které by měly při obnově lesů v ČR sehrát významnou roli, ale přitom jsou neprávem odsuzovány a tabuizovány, patří například douglaska tisolistá nebo smrk ztepilý.

„Smrk má za sebou na našem území dlouhé období spokojené existence. Prakticky po celou tuto dobu ekonomicky držel dřevozpracující průmysl a výnosy z jeho pěstování plnily státní pokladnu,“ připomíná Vilém Podrázský z České zemědělské univerzity, katedry pěstování lesů. „Z botanického hlediska na naše území patří, stejně jako je rozšířen v rámci dalších evropských zemí, a nejsme v situaci, kdy bychom tento fakt mohli opominout.“

Rychlá obnova lesů po kůrovcové kalamitě, která nyní leží (nejen) před nestátními vlastníky lesů jako klíčový úkol, by byla bez smrku prakticky nereálná. Nepoužívat smrk ve směsích nedává smysl ani podle Víta Šrámka, ředitele Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti. „Těžiště přirozeného rozšíření smrku ztepilého u nás spadá především do vyšších a horských poloh. Na specifických stanovištích jako jsou rokle, soutěsky nebo podmáčené lokality se však vyskytoval prakticky ve všech vegetačních stupních. Přirozený výskyt je doložen například z Labských pískovců z nadmořské výšky 120 m n.m..“

Šrámek připomíná, že smrk může ve vyšších a horských polohách v budoucnu naplňovat produkční funkci, ve středních polohách může být na vhodných stanovištích využit pro zvýšení biodiverzity a jako produkční kostra porostu. „Smrk je schopný odrůstat na volné ploše a odolávat tlaku zvěře, proto se hodí pro tzv. dvoufázovou obnovu, kdy smrky v roli přípravné dřeviny chrání stínomilné dřeviny (buk, jedle), které v jejich sousedství prospívají. Smrk se navíc velmi dobře vyrovnává se změnou klimatu, má například schopnost odrůstat na volné ploše a není náročný na živiny.“ Zásadní je vyvarovat se rozsáhlých monokultur smrku ve středních i vyšších polohách a rozsáhlých stejnověkých porostů.

Lesníci smrk potřebují také proto, aby měli CO sázet. „Školkařské provozy mají napěstovány sazenice smrku, přece ho teď nebudou pálit, když je ostatního sadebního materiálu nedostatek a smrk je žádoucí také jako přípravná dřevina,“ říká Radomír Charvát, člen vedení Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (SVOL). „Bezodkladná obnova lesů je zásadní pro zachování vody v krajině, zabránění mineralizace humusu a úbytku půdního profilu. Je velkým paradoxem, že ponechávání rozsáhlých holých ploch po kalamitě (i stohektarových) sukcesi žádají titíž lidé, kteří na druhé straně brojí proti holosečím, od kterých se dlouhodobě ustupuje (průměrná velikost holiny vzniklé po úmyslné těžbě je 0,35 ha),“ konstatuje Charvát.

Česká republika má jeden z nepřísnějších zákonů o lesích na světě, nejlepší lesy ale nemáme. Plocha lesů, která byla v r. 2019 zničena suchem a kůrovcem je odhadována na 66 tis. ha, náklady na zalesnění těchto ploch by činily zhruba 7,3 mld. Kč. V přímém ohrožení je nyní polovina porostů v ČR, což podle některých odhadů znamená riziko budoucích škod ve výši více než 600 miliard korun.

Kůrovcová kalamita je katastrofou nebývalých rozměrů, zároveň je to ale příležitost, jak uvolnit lesníkům ruce, odbourat nadbytečnou legislativu a byrokracii, motivovat vlastníky lesů k požadovaným činnostem, podpořit sdružování vlastníků malých lesních majetků a změnit nevyhovující systém státní správy lesů a malolesů.

Podle SVOL je řešením taková úprava legislativy, která by dala vlastníkovi lesa dostatek pravomocí rozhodovat o svém majetku podobně jako v lesnicky vyspělých zemích na západ od nás. „Vlastník si musí vybrat sám, jaký les chce mít, a pokud stát má jinou představu a požadavky, musí vlastníka lesa finančně motivovat. V zahraničí je nepřípustné, aby stát vlastníkovi lesa například diktoval, jaké dřeviny má ve svém lese pěstovat,“ doplňuje Radomír Charvát.

Totální ústup od pěstování smrku v ČR by výrazně zasáhl i dřevozpracující a navazující průmysl. Význam smrkového dřeva je dán jeho absolutním zastoupením u zpracovatelů. Jak konstatuje Ivan Ševčík, výkonný ředitel Asociace lesnických a dřevozpracujících podniků (ALDP), smrk má ideální potřebné fyzikální vlastnosti a představuje široký sortiment užití ve stavebnictví (ročně se postaví v ČR cca 20 tisíc nových domů, z toho 15 % ze dřeva), nábytkářství, papírenském a textilním průmyslu. „Jeho plná náhrada listnatými dřevinami je nereálná. V ČR je dlouhodobě výroba buničiny orientovaná na smrk a částečně borovici a pilařská výroba téměř výlučně na smrk. Převedení výroby buničiny na buk by vyžadovalo významné investice do technologických zařízení.“ Podle Ševčíka mají sice zpracovatelé nyní příležitost k tvorbě rezerv díky přebytku suroviny na trhu, lze ale očekávat, že snížená nabídka bude mít v budoucnu na tento sektor negativní vliv.