Prvním z hostů byl Radek Jaroš. Moderátor přivítal horolezce, který nedávno pokořil druhou nejvyšší horu světa, K2. „Vy jste tam předtím čtyřikrát nevylezl a popáté jste se tam až dostal…“ připomněl mu. „Nějaké baby taky zdoláváte čtyři roky,“ zamyslel se horolezec. „Dá se to přirovnat k ženám?“ zajímal se Jan Kraus. „Dá, jsou tam podobnosti – taky o ně musíte bojovat,“ přiznal s úsměvem host. Moderátor chtěl vědět, jestli ta námaha nakonec stojí za to. „Ohromný zážitek je to až dole v baru,“ upřesnil Radek Jaroš. „Člověk překoná překážky, a už jen to nás posouvá dál,“ dodal Radek, který byl v Himálaji už dvaadvacetkrát. „Jedno z největších nebezpečí jsou v horách laviny a trhliny,“ přiznal. Popsal pak, že polohu táborů si určují sami podle aktuální situace. „Třeba na Annapurně jsme postavili tábor na takovém místě, že se mi pak chtělo brečet,“ podotkl s nadsázkou. „Jak to vůbec vzniklo, že jste se tahle pustil do zdolávání Himálaje?“ chtěl vědět moderátor. „Uvědomil jsem si, že to je díky tomu, že jsem byl už v prenatálním věku s mámou na skalách na Českomoravské vrchovině. Možná proto jsem se vždycky ve skalách a horách cítil jako doma,“ vysvětloval host. „Máte před sebou ještě něco, na co byste chtěl dosáhnout?“ zajímal se Jan Kraus. „Těch sedmitisícovek je… To, že někdo leze na šestitisícovky nebo sedmitisícovky, neznamená, že je to menší výkon, než když leze na osmitisícovky. Tam člověk taky odvede spoustu práce, když má třeba před sebou kilometrový výstup na stěně – a nemusí zrovna lézt na osmitisícovku,“ vysvětloval host. Jan Kraus s ním probral, proč tolik českých horolezců umírá na horách. „Ono se napíše, že zemřel horolezec, ale naposledy v Tatrách umřel 83letý pán při výstupu na Rysy, když se neudržel na řetězu. Takže to nebyl horolezec v pravém slova smyslu,“ vysvětloval Radek. Jan Kraus se zajímal, jak vypadají psychologické testy, kterých se Radek Jaroš účastní při výstupech. „Paní Höschlová, která byla Vaše přítelkyně a stále Vás studuje, tvrdí, že máte nahoře lepší výsledky než dole,“ nadhodil moderátor. Moderátor se zajímal, jestli třeba pan Jaroš nemá během výstupu problémy se spaním. „Samozřejmě se to stává. Tak si vezmu prášek. Je to problém, protože jdeme spát třeba v osm a pak musíme ve dvanáct zase vyrazit, takže to je někdy těžké na dvě hodiny usnout,“ popisoval host. Radek vysvětloval, že sestup je často horší než výstup. „Někdo si může myslet, že když dosáhl vrcholu, má to nejhorší za sebou, a přecení síly. To jsou pak ty smutné statistiky…“ Moderátor se dále ptal, jak se to stalo, že Radek Jaroš přišel o jedenáct článků prstů na nohách. „Omrzly mi nohy, měl jsem mokré boty, byla zima, Annapurna byla tehdy studená a nakonec jsem se dostal do lékařské péče u nás a bylo to,“ popisoval Radek. Dodal, že letos měl vyhřívané boty a ponožky a že mu hrozily zase popáleniny, když si při výstupu omylem přepnul výkon baterie na maximální výkon. „To bych byl první, kdo by se vrátil z K2 s popáleninami…“ dodal s nadsázkou. Moderátor se vyptával, co je pravdy na tom, že si Radek na šestitisícovce ověřil, že je tam možný sex. „Ale tam máte přece na sobě to oblečení, oteplovačky a tak,“ divil se moderátor. „Když je ten stan postavený někde v kotlině, v bezvětří, tak je ve stanu klidně 50 nebo 60 stupňů, takže v rámci tréninku byl sex možný,“ smál se horolezec. Prozradil, že teď chce odpočívat, ale že za ním přišel kamarád, že by vyrazili na severní a na jižní pól. „Ale já si představuju svoje působení někde, kde je o 50 stupňů víc než na jižním nebo severním pólu.“ Moderátor se zajímal, jak se shánějí peníze na cesty. „Je to super, když přijdete k nějakému řediteli a řeknete, že chcete jet do Himálaje a ať mi na to dají peníze. A sekretářka už otvírá dveře, abych šel,“ vyprávěl s nadsázkou Radek, jak shání finance od sponzorů.