Moderátor přivítal prvního profesora československé dětské onkologie Josefa Kouteckého, který je zároveň mužem velkého rozsahu - zajímá se o oblast kultury, hudby, výtvarného umění. "Jak to vše zvládnete?," zajímal se moderátor. "Člověk musí mít něco dané od Pána Boha, něco geneticky, musí mít v sobě hodně píle a kromě toho musí mít za sebou rodinu," vyjmenovával pan profesor. Probrali spolu začátky dětské onkologie u nás. "Začal jsem se jako dětský chirurg zajímat o oblast dětské onkologie. Posléze jsem pověsil skalpel na hřebíček a věnoval se jen onkologii dětí. Léčebný úspěch byl 3%. To bylo náročné. Dnes bych to už nezvládl. Ale já měl v sobě dravost mládí a viděl jsem, že ve světě to jde, tak jsem do toho měl chuť… Postupně se to začalo zlepšovat a dnešní úspěšnost je 83%," vyprávěl pan profesor. Dodal, že začátky zažíval nejen na dětské chirurgii, ale také v patologickém ústavu u profesora Šikla. "On měl rád nádory a já to od něj tehdy nějak pochytil a začal jsem se o tu problematiku zajímat," vzpomínal. Prozradil, že podle něj život stojí na třech sloupech: "To první je poznání, to druhé je umění vnímat krásu, ten třetí pilíř jsou vztahy - já si myslím, že život je o vztazích. Kdo neumí najít vztah sám k sobě, nemůže najít vztah k okolí. A u mne hraje rovněž velkou roli, že jsem křesťan," svěřil se se svými myšlenkami pan profesor. Moderátor se zajímal, proč pan profesor nesnáší slovo rakovina. "Je to nesmyslné, protože nádorů je několik set druhů a některé lze vyléčit a jiné ne, a nejde to označit jedním slovem.  Navíc to slovo znamená něco, co s sebou nese strach ze smrti a nevyléčitelnosti - a ta nevyléčitelnost neplatí u všech druhů nádorů," vysvětloval pan profesor. Na několika příkladech posléze vysvětlil např. to, že muži mají vyšší nemocnost a umírají dříve než ženy, že pánové jsou de facto biologicky méněcenní a že ženy je proto mají hýčkat jako v bavlnce. Pan profesor představil svého Emánka, kostru nedonošence, který jej provází celý profesní život. "Zdá se to možná trochu morbidní, ale není, je to naopak optimistické - vezměte si to tak, že kdyby nestál celý můj profesní život na mém pracovním stole, byly by ty kosti dávno proměněné v prach," vysvětlil host. Probrali spolu současnou zdravotnickou osvětu, co se týče jídla. "Je to celé špatně, protože to je založené na zákazech a příkazech. Když se nějaké jídlo zakazuje, tak ho člověk naopak chce…," vysvětloval pan profesor. Prozradil svůj vztah k alternativní medicíně. "Pro mě neexistuje. Viděl jsem spoustu rodičů, kteří vzali své dítě nejdřív k léčiteli a k nám ho přivedli až zemřít," vysvětlil pan profesor. Moderátora zajímalo, jak pan profesor vnímá rozvoj medicíny a postoj lékařů vůči pacientům v posledních desetiletích. "Co by měl lékař dodržovat? V podstatě dvě věci. Dodržovat slovo – mluvit s pacientem. A druhou věcí je dotyk. Ať je to malé dítě nebo stařeček, tak když ho lékař vezme za ruku, je to mnohdy více, než když dá doktor injekci nebo prášek," vysvětlil pan profesor.