Předmětem řešeného sporu bylo určení toho, která firma musí odvést DPH u obchodů s pohonnými hmotami v rámci více prodejů napříč EU. Problémy vznikaly především díky četnému přeprodávání pohonných hmot v průběhu přepravy tohoto zboží ze zemí EU do České republiky. Zejména v letech 2008 až 2011 čelila Česká republika masívním karuselovým podvodům u pohonných hmot, které by se daly označit jako kauzy „lehké topné oleje II“. Mediálním symbolem této doby byla například kauza Ecoll Invest.

Finanční správa tyto problémy řešila v souladu s existujícími výklady Soudního dvora EU, a požadovala zaplacení DPH od firem, které se zbožím fakticky disponovaly již od místa naložení ve státech EU. Těchto případů byla celá řada a způsob obchodování byl z pohledu výkladu Soudního dvora EU ve spoustě z nich zcela shodný. Zástupci těchto firem se snažili postup Finanční správy zpochybnit a například tvrdili, že výklad Soudního dvora EU se nevztahuje na zboží, které podléhá spotřební dani, nebo na zboží, které je v režimu přepravy zboží dle spotřební daně. Soudní dvůr EU, který jako jediný soud je oprávněn vykládat evropskou Směrnici o DPH, tyto argumenty ve svém rozhodnutí nevyslyšel, ale naopak se shodl s právní argumentací Finanční správy. Dokonce v čl. 78 rozhodnutí vyjádřil přesvědčení, že z jemu známých skutečností, je právě společnost AREX tou, která je povinna DPH z pořízení zboží zaplatit.

„Toto rozhodnutí považuji za velmi důležité v boji proti daňovým podvodům na DPH“ říká generální ředitel Finanční správy Martin Janeček. „V řadě případů vydala Finanční správa dokonce zajišťovací příkazy, což podtrhuje závažnost jejích zjištění“, dodává. Podle výkladu Finanční správy potvrdil Soudní dvůr EU v kauze AREX CZ oprávněnost jejího požadavku na DPH, za což byla Finanční správa často mediálně kritizována. Například v medializovaných kauzách: Autotrans Petrol, VHS – Ropa plus, Českomoravská olejářská a již zmiňovaný AREX, kterým se věnovala Česká televize, Hospodářské noviny a Euro.

„Finanční správa vydala od roku 2013 zajišťovací příkazy 1961 firmám. Z toho ve 29 případech nepřesvědčila soudy o důvodnosti vydání těchto zajišťovacích příkazů. Za tyto prohrané zajišťovací příkazy je Finanční správa velmi kritizována. Rozhodnutí Soudního dvora EU je důležité zejména z důvodu, že z uvedených 29 případů souvisí třetina (celkem 9) právě s otázkou, ve které dal Soudní dvůr EU za pravdu Finanční správě. Tyto případy navíc patří z hlediska daně k těm významnějším,“ shrnuje generální ředitel Finanční správy Martin Janeček.