Největší francouzský departement, rozkládající se na severovýchodním pobřeží Jižní Ameriky, neuvítal studenty brněnské vojenské vysoké školy právě přívětivým způsobem. Představa exotické země zalité slunečním svitem se v tu chvíli hodně odkláněla od reality. „Přistávali jsme večer, bylo zamračeno, snášel se déšť, kolem takové nepřátelské prostředí a já si říkal: To jsme přiletěli do pěknýho pekla!“ vzpomíná na začátek pobytu nadrotmistr Hejda.

Hned následující den se počasí umoudřilo a jediní dva zahraniční účastníci tradičního kurzu pořádaného 3. regimentem francouzské cizinecké legie pro kadety školy v Saint-Cyru mohli spolu s osmi desítkami „domácích“ Francouzů „vyfasovat“ výstroj a přesunout se na základnu v džungli. Další den začal koloběh cvičení, zdolávání důmyslných překážkových drah, instruktáží a úmorných přesunů. A právě v této činnosti mohli brněnští studenti uplatnit své orientační dovednosti získané ze závodů v přírodním víceboji (Winter a Summer Survival) a akcí skupiny Commandos, které absolvovali v České republice.

„V džungli stačí vzdálit se na deset metrů a už kolegu nevidíte, proto jsme často používali píšťalky a museli jsme postupovat v menších rozestupech,“ říká rotmistr Zbyněk Polka. Spolu s nadrotmistrem Martinem Hejdou převzali navigaci celé čety. „Martin určoval azimut, já jsem krokoval, protože jsem znal délku svého kroku při chůzi s těžkým batohem,“ popisuje rotmistr Polka postup, díky němuž přivedli četu na určené místo v čase, který překvapil i instruktory.

Život v džungli završil volný pád z vrtulníku

K ověření získaných dovedností a znalostí slouží čtyřdenní zkouška přežití v džungli s minimálním vybavením. Účastníci kurzu jsou se zavázanýma očima z člunů vysazeni na neznámém místě a tam musí nejen přečkat krušné čtyři dny a tři noci, které tentokrát provázel neustávající déšť, ale také splnit řadu úkolů – postavit přístřešky s lůžky, lovecké stanoviště, zřídit pasti na zvěř a ryby a také postavit vor na zpáteční cestu. Tento úkol v rámci čety připadl kromě jiných i oběma studentům Univerzity obrany, kteří se za pochodu učili rozeznávat vhodné dřeviny. „Pokáceli jsme jeden strom a ověřili si, že plave. Pokáceli jsme vedlejší úplně stejný a ten šel ke dnu jako kámen,“ nyní se již Martin Hejda usmívá při vzpomínce na množství marné dřiny.

Za bonus za dosažené výsledky, oceněné i instruktory a veliteli cizinecké legie, považuje nadrotmistr Hejda možnost vychutnat si závěrečný skok z paluby vrtulníku do řeky proplétající se pralesem. „Pro mě byl ohromným zážitkem už jenom ten let, vidět jak to probíhá v podmínkách džungle. Letěli jsme zajímavým způsobem v malé výšce, ve velkém náklonu a s rapidními manévry,“ popisuje budoucí vojenský pilot několikaminutovou cestu z tábora nad řeku.

Jeho kolega Zbyněk Polka celou situaci prožíval z trochu jiného pohledu, protože takový přesun vrtulníkem absolvoval poprvé v životě. Oba však vzápětí po zavěšení stroje nad hladinou a po odhození batohu čekal krok do prázdna a několikavteřinový volný pád do kalné vody. „Nebyl čas nad ničím přemýšlet, v tu chvíli s vámi mává adrenalin,“ hodnotí rotmistr Polka nejsilnější zážitek dvoutýdenní jihoamerické anabáze.