Zadavatel chyboval, když před zahájením losování prostřednictvím elektronického zařízení, kterým mělo být provedeno omezení počtu zájemců o zakázku, neumožnil přečíslování účastníků losování, přestože o to jeden z nich žádal. Provedení přečíslování přitom bylo jednou z mála možností, jak zajistit a kontrolovat transparentnost výběru.

Způsob losování pomocí elektronického zařízení je totiž ze své povahy zpětně nepřezkoumatelný, když prakticky vylučuje kontrolu zájemců provedenou bezprostředně před losováním či v jeho průběhu. Přečíslování před zahájením vlastního losování tedy mohlo rozptýlit případné pochybnosti o zákonnosti postupu zadavatele související s možností manipulace elektronického losovacího zařízení prostřednictvím ovlivnění jeho softwaru.

Přestože použité losovací zařízení a jeho zabezpečení pečetí bylo podrobně popsáno v notářském zápisu, nevypovídá to dle Úřadu nic o stavu zařízení v okamžiku losování. Notář se totiž nemůže k uvedeným technickým otázkám sám vyjadřovat (zjišťovat je a ověřovat), a proto je nutno považovat skutečnosti uvedené v notářském zápisu pouze za vyjádření osoby, která proces losování moderovala.

Odmítnutí přečíslování zájemců pak vzbuzuje pochybnosti o zákonnosti postupu zadavatele, neboť vzniká podezření, že losovací mechanismus byl nastaven tak, aby byli vylosováni předem vybraní zájemci. Postup zadavatele byl netransparentní a mohl mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky.

V podaném rozkladu zadavatel namítal jak celou řadu procesních pochybení na straně prvoinstančního orgánu, tak napadal i závěry Úřadu o meritu věci. Předseda ÚOHS však námitky rozkladu zamítl a potvrdil zákonnost postupu v prvním stupni.