Zadavatel tak svým postupem podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky. DPP vyhodnotil nabídku společnosti CENTR GROUP za nejvhodnější a s vybraným uchazečem uzavřel rámcovou smlouvu o zajištění fyzické ostrahy objektů. Rozhodnutí prvního i druhého stupně jsou pravomocná a jsou zveřejněna na webu Úřadu.

Po té, co zadavatel zjistil, že uchazeč nesplňuje zadávací podmínky (tedy že bankovní záruka uchazeče již neplatí po celou zadávací lhůtu, neboť lhůta byla v průběhu zadávacího řízení prodloužena), byl povinen uchazeče vyloučit. Zákon nedává zadavateli v tomto případě možnost volby ohledně vyloučení či nevyloučení uchazeče, ale striktně uvádí, že nabídky, které nesplňují požadavky zadavatele, musí být vyřazeny. V šetřeném případě hodnotící komise dokonce zadavateli doporučila vyloučení uchazeče z důvodu nedostatečné bankovní záruky, ale zadavatel se tímto doporučením neřídil, neboť považoval tento postup za příliš formalistický a upřednostňoval aplikaci teleologického výkladu zákona nad výkladem gramatickým. Úřad však ve svém rozhodnutí připomíná, že zadávací řízení je striktně formalizovaný proces a zadavatelé jsou na rozdíl od soukromoprávní kontraktace při uzavírání smluv limitováni především zákazy a omezeními vyplývajícími z ustanovení zákona. I když si uchazeč bankovní záruku dodatečně prodloužil, měl být stejně vyloučen, neboť se dostal do rozporu se zadávacími podmínkami tím, že nedoložil doklad o existenci (prodloužení) bankovní záruky zadavateli. Samotné zřízení bankovní záruky totiž nestačí a vyžaduje se, aby zadavatel bankovní zárukou (resp. listinou prokazující její existenci) disponoval, což v daném případě nenastalo. Nevyloučením uchazeče naplnil zadavatel skutkovou podstatu uvedeného přestupku.

Předmětná veřejná zakázka byla zadávána v době účinnosti zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (ZVZ), a podle stejného zákona byla Úřadem i posuzována. Vzhledem k tomu, že přestupek byl spáchán v době účinnosti zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ), a řízení o přestupku tak bylo zahájeno v době platnosti této nové právní normy, zohlednil Úřad rovněž novou právní úpravu v ZZVZ. V případě, kdy je pozdější právní úprava pro pachatele příznivější, je totiž uplatňována výjimka z obecně platného zákazu retroaktivity trestních norem. V této souvislosti Úřad ve svém rozhodnutí konstatoval, že jednání obviněného je přestupkem podle obou právních předpisů a obviněnému by při ukládání sankce podle ZZVZ hrozila stejně vysoká pokuta jako podle právní úpravy aplikované v šetřeném případě. Úpravu obsaženou v ZZVZ tedy Úřad neshledal pro pachatele příznivější.