Pořízený záznam může být použit jako důkaz, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt. Zveřejnění pořízených záznamů, tedy zpřístupnění záznamů široké veřejnosti, však může představovat porušení povinností při zpracování osobních údajů, případně zásah do práv na ochranu osobnosti, tedy práva upraveného především občanským zákoníkem.

Zásadní z hlediska posouzení legálnosti každého zpracování osobních údajů orgánem veřejné moci je v prvé řadě jeho zákonem vymezený účel. Podle § 24b odst. 1 zákona č. 553/1991 je obecní policie oprávněna, je-li to potřebné pro plnění jejích úkolů podle tohoto nebo jiného zákona, pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy z míst veřejně přístupných, popřípadě též zvukové, obrazové nebo jiné záznamy o průběhu zákroku nebo úkonu. Primárním účelem pořizování záznamů zákroků a úkonů strážníků tak musí být, jak je výše uvedeno, zajištění případných důkazů, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt ve smyslu § 10 zákona č. 553/1991 Sb. 

Při své dozorové činnosti se přitom Úřad setkává na straně obecní policie s praxí zveřejňování videozáznamů (typicky prostřednictvím serverů jako YouTube), které je prováděno s úmyslem podílet se na prevenci kriminality, případně i pouze jednání, které je rozporu s obecně akceptovanými normami chování (typicky opilost na veřejnosti), a také s úmyslem informovat veřejnost o činnosti obecní policie. Je nepochybné, že obecní policie je oprávněna působit v oblasti prevence kriminality a stejně tak informovat o své činnosti. Jako orgán veřejné moci však při plnění těchto svých úkolů musí důsledně dbát základní zásady, vyplývající z ústavního pořádku České republiky, tedy že uplatňovat veřejnou moc lze jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

V případech, kterými se Úřad zabýval, se ukázalo, že zveřejňování pořízených nahrávek, tedy osobních údajů těch subjektů údajů, vůči kterým obecní policie činila určité úkony, nebylo ani pro jeden z výše uvedených účelů (prevence či informování) nezbytné. Ze strany obecní policie současně nebylo objasněno, jakým způsobem může zveřejnění audiovizuálního záznamu zachycujícího jednání identifikovatelných osob přispět k prevenci kriminality, ani proč by měla být veřejnost informována o činnosti obecní policie tímto způsobem. Zveřejněné videozáznamy tak sloužily ve výsledku především jako zdroj pobavení pro širokou veřejnost. Z pohledu ochrany soukromí a ochrany osobních údajů je přitom zveřejňování audiovizuálních záznamů ve srovnání s jinými formami přenosu zpráv, např. písemným sdělením, obvykle spojeno s vyšší mírou zásahu do práv subjektů údajů. V audiovizuálním záznamu je totiž základní sdělení vždy neoddělitelně spojeno s dalšími údaji (např. oblečení, gesta, vyjadřování snímaných osob, okolní prostředí anebo komentáře strážníků či dalších osob), které pak obvykle vedou k tomu, že zachycené osoby mohou být s jejich pomocí identifikovány.

Důsledná anonymizace záznamů je proto velmi obtížná, ne-li nemožná, neboť s ohledem na jedinečný charakter jednání a vystupování osob ve spojení s konkrétními okolnostmi daného případu, povede vždy k tomu, že osobu zachycenou na záznamu lze poznat. V této souvislosti je podstatné, že k zásahu do právem chráněného zájmu na ochranu soukromí dojde i v případě, kdy je osoba rozpoznána jen v omezeném okruhu svých rodinných příslušníků či známých.

Je proto třeba důsledně odlišit situaci, kdy je záznam strážníky obecní policie pořizován např. z důvodu zajištění nezbytného důkazního materiálu anebo k jejich vlastní ochraně. V takovém případě jsou občané povinni pořizování zvukového, obrazového nebo jiného záznamu o průběhu zákroku či úkonu strážníka strpět. Zcela jinou situací je však následné medializování případů.

V tomto směru je zároveň nutno uvést, že k zásahu do práv nedochází v souvislosti se zveřejněním záznamů pouze ve vztahu k osobě, se kterou strážníci obecní policie jednají, ale například i vůči přítomným nezletilým dětem.

Úřad proto na základě poznatků ze své dozorové činnosti považuje za nepřijatelné, aby v oblasti výkonu veřejné moci, tedy při zajišťování veřejného pořádku a bezpečnosti, byly mimo výslovně zákonem stanovené případy zveřejňovány záznamy soukromých osob. Záznamy veřejně činných osob (zejména samotných strážníků) pro účel prevence či propagace činnosti obecní policie veřejnosti zpravidla zpřístupnit lze.

V případě, že přesto dojde ke zveřejnění osobních údajů, jímž se některá ze zachycených osob bude cítit dotčena, pak lze v prvé řadě doporučit, aby se obrátily na příslušnou obecní policii s žádostí o odstranění příslušného záznamu podle § 21 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů, dle kterého je právem každého subjektu údajů, který zjistí nebo se domnívá, že dochází ke zpracování jeho osobních údajů, které je v rozporu s ochranou soukromého a osobního života nebo v rozporu se zákonem, požadovat, aby správce nebo zpracovatel takto vzniklý stav odstranil.