Vzpomínkový večer se konal ve čtvrtek od 19 hodin v Kulturním domě Akord v Ostravě. Zúčastnili se ho pamětníci, organizátoři minulých i současných ročníků i různí hosté v čele s delegací z Ministerstva životního prostředí ČR. Pořadatelé večer rozdělili do čtyř částí po desetiletích. Před každou kapitolou ekofilmové historie zazpívala mladá a talentovaná zpěvačka Veronika Sobčáková píseň, která byla populární v daném období. „Dámy a pánové, zveme vás tímto na cestu časem. Na cestu minulostí, a začneme obdobím 1974 až 1983,“ řekla na úvod ředitelka Ekofilmu Marcela Heříková, která akci moderovala spolu s Janem Fišarem. Ten ji doplnil: „Festival se od samého počátku zabýval tématy, která ovlivňovala život celé planety, byť se týkala zdánlivě podceňovaných maličkostí, jako jsou odpady.“

Před každým desetiletím zhlédli hosté sestřih toho zásadního, co se v onom období událo. Na plátně viděli i tehdejší vítěze Ekofilmu. Poté ke všem promluvil pamětník a gratulant. Prvním řečníkem byla Jiřina Kábrtová spolu s gratulantem Janem Cimickým, uznávaným psychiatrem. „Pamatuji si, jak jsem se zúčastnila úplně prvního ročníku Ekofilmu. Tehdy jsem byla studentkou mineralogie na Masarykově univerzitě a moji osvícení vyučující mne jako jedinou studentku pocházející z Ostravy na festival vyslali. Dva dny jsem se tak mohla koukat na filmy a nesmírně mne to bavilo,“ vzpomínala s úsměvem Jiřina Kábrtová, současná ředitelka Ostravského muzea a spolupracovnicí současného Ekofilmu. Gratulant Jan Cimický pak řekl: „Přiznám se, že jsem byl poněkud překvapen pozvánkou s tím, že má být prvním gratulantem psychiatr. Každopádně přeji Ekofilmu minimálně dalších 40 let a možná ještě více. Naše planeta si zaslouží, aby se zbavila všeho neřádstva, a my si zasloužíme festival, který nám o tom přinese svědectví.“

K období 1984 až 1993 vystoupili Zdeněk Majkus z Ostravské univerzity, pamětník, později organizátor Ekofilmu a Pavel Vantuch, režisér a kolega historika Karla Čáslavského. „Osmdesátým letům se říkávalo, že jsou zlatá, a to nejen v kultuře, ale i ekologii. Náš festival zažíval právě v osmdesátých letech své pubertální období, se vším co prostě puberta obnáší. Byl plný nadšení, elánu, entusiasmu, ale i chyb či horlivých diskuzí. Pamatuji si na sály přeplněné lidmi, mnozí se ani nedostali dovnitř. Pak se festival dostal do jižních Čech a nyní zažívá renesanci opět v Ostravě. Moc bych mu přál, aby se dostal zpátky do svých studentských let právě kvůli tomu nadšení, zejména mladé populace,“ podotkl Zdeněk Majkus. Pavel Vantuch jej doplnil: „Ekofilm do Ostravy prostě patří. Hodně věcí se tady od dob, kde jsme v Ostravě s Karlem Čáslavským natáčeli, změnilo k lepšímu. Filmy s ekologickou tématikou by se měly dále točit, pomáhat tomuto trendu a být v televizi. A samozřejmě i na této akci.“

O letech 1994 až 2003 přišla povyprávět organizátorka mnoha Ekofilmů Michaela Hučíková  a portugalský scénárista, režisér a člen naší poroty Antonio Pedro Nobre. „Devadesátá léta byla ve znamení úbytku diváků. Přesto jsme zaznamenali aspoň jedno velké a zásadní pozitivum – na Ekofilmu se začaly podílet neziskové organizace, které se zabývají ekologií a prací s dětmi,“ podotkla Michaela Hučíková. „Když se dívám na filmy našeho festivalu, cítím smutek. Stejné problémy, které tíží naši planetu, ji sužovaly i před mnoha lety. Se spoustou z nich se lidé nedokázali vypořádat. Filmy mohou pomoci mnoho věcí změnit k lepšímu. Festivalu proto přeji, aby se to dařilo,“ uvedl scénárista Antonio Pedro Nobre.

Poslední desetiletí 2004 až 2013 představil pamětník Vladimír Mráz, režisér, scénárista a producent a loňský vítěz Ekofilmu Peter Heller. „Pamatuji si, jak jsem doprovázel mladinkého režiséra na Ekofilm do Českých Budějovic. Vyhrál tam cenu a rozjásaný Dušek všem sdělil, že s ní i honorář sto tisíc. Všichni na chlapce zírali, nikdo se už ho neptal na jeho film, ale na co peníze použije. Až pár chvil na to nám někdo jiný než Dušek vysvětlil, že ony finance nejsou honorář, ale peníze na další film. Ten chlapec dlouho přemýšlel, co tedy vytvoří. No a nakonec natočil snímek, který získává ceny po celém světě,“ usmál se nad vzpomínkou Vladimír Mráz. Peter Heller zase prozradil, že má vlastně z ekologických festivalů tak trochu obavy. „Všude vás hlídají, abyste třeba nejedli něco nepovoleného. U vás v Ostravě je to ale pohodové, můžu baštit bez obav, co budu chtít,“ smál se režisér. Pak ale dodal: „Přeji tomuto úžasnému festivalu přinejmenším dalších 50 let. Měl by i nadále oslovovat mladé návštěvníky. Chápu, jak moc náročné je hledat vhodné téma.“

Na vzpomínkové akci vystoupil také prezident Ekofilmu Michael Londesborough. Poblahopřál festivalu vše nejlepší k narozeninám a ocenil mnohaletou historii. „Doufám, že Ekofilm tady bude s námi aspoň do konce století. Fandím mu, protože přináší lidem informace o ekologii a stavu planety prostřednictvím filmů. Přeji, aby mu to vydrželo i nadále. A paní ředitelce Heříkové děkuji za vynikající organizaci festivalu,“ doplnil.

Náměstek životního prostředí Vladimír Mana akci ukončil slovy: „Filmový festival Ekofilm je dobrá značka, a to nejen proto, že se dokázal udržet 40 let, ale přitahuje mladou generaci, což je důležité. Naše ministerstvo je tak rádo, že může podporovat takovou akci. A ta by se nedala dělat bez týmu kvalitních lidí, za což jim patří dík. Přeji festivalu nové inspirace, aby přinášel nadšení právě i mladým, aby vytvářel i nadále prostor pro setkávání lidí a aby se pojmy jako je ekologie a ochrana přírody nestaly jen součástí naučných slovníků.“