Odborníci se shodují, že novela by pomohla legalizovat doposud nezákonnou činnost komerčního chovu volně žijících zvířat a v důsledku toho i podpořit nelegální aktivity a obchod se zvířaty. V rámci chystané novely proběhlo několik setkání odborné veřejnosti. Jedno z nich se událo na půdě Senátu Parlamentu České republiky za účasti zástupců zoologických zahrad, Statní veterinární správy, České inspekce životního prostředí a dalších odborníků. Další, v podobě diskusního semináře svolalo Ministerstvo životního prostředí a přizvalo k němu zástupce všech licencovaných zoologických zahrad.

Představitelé zoo na obou těchto setkání jednoznačně vyjádřili své shodné stanovisko, že zamýšlená novela jde proti hlavním myšlenkám etiky chovu volně žijících zvířat v lidské péči. Následně se zástupci Unie českých a slovenských zoologických zahrad ve složení Dr. Ing. Radomír Habáň, Bc. Romana Albrechtová a MVDr. David Nejedlo sešli s JUDr. Jiřím Pospíšilem, poslancem Evropského parlamentu za TOP 09, který nesouhlasné stanovisko s novelou zákona o zoo podpořil. Zástupci Unie českých a slovenských zoo doufají, že se jim podaří tvůrce zákonů všemi předloženými relevantními daty a argumenty přesvědčit, aby novela nebyla v tomto znění přijata. Naopak by přivítali přesnější či přísnější pravidla i pro udělování nové či udržení stávající licence na provoz zoologických zahrad.

„Na zamýšlená akreditovaná zařízení mají být kladeny podstatně nižší požadavky než na moderní licencované zoologické zahrady, jejichž posláním je především ochrana biodiverzity a druhů zvířat, vzdělávání veřejnosti i zapojení do vědecké činnosti. Zahrady ve svých chovech kladou důraz na welfare zvířat a podporují legislativní zpřísňování podmínek držení vybraných druhů volně žijících zvířat v lidské péči, především velkých kočkovitých šelem. Nově připravovaná kategorie akreditovaných zařízení nebude muset toto poslání naplňovat, a tím pádem se bude jednat o zařízení, v nichž mohou být chována zvířata především pro zábavu a za komerčním účelem. Proto vnímám tuto novelizaci jako výrazný krok zpět,“ uvádí prezident Unie českých a slovenských zoologických zahrad, ředitel Zoo Olomouc Dr. Ing. Radomír Habáň.

„Menší zookoutky, cirkusy, rodinné farmy nebo jiné atrakce, které ze zákona nemohou za návštěvu jejich zařízení inkasovat vstupné, hledají a nalézají způsoby, jak obejít zákon a finanční prostředky od návštěvníků vybírat, často ve formě příspěvků na krmení či jiných poplatků. Tato zařízení se nyní upínají k připravované novele, která se pokouší jejích dlouhodobě nelegální činnost legalizovat. Chovatelské prostředí se silnou tradicí v České republice je potřeba nadále kultivovat, regulovat a nevycházet vstříc subjektům porušujícím zákon na úkor velké většiny chovatelů, kteří současnou legislativu a praxi dodržují, aniž by tím byli ve svých cílech, jimiž není komerční vystavování volně žijících zvířat, omezováni,“ doplňuje ředitel Zoo Liberec a člen hodnotící komise pro zoo MVDr. David Nejedlo.

Zástupci zoologických zahrad dokonce sami volají po přísnějších pravidlech pro zoologické zahrady, konkrétně v souvislosti se získáním nové či udržení stávající licence na jejich provoz. „Přestože je jednou z podmínek udělení licence povinná realizace osvětové činnosti i zapojení do aktivní ochrany ohrožených druhů a jejich přirozených stanovišť, současná novela přesně nedefinuje, jakým způsobem, a do jaké míry by měly být tyto aktivity zoologickými zahradami implementovány. To také způsobí, že úroveň osvětové, ochranářské i vědecké činnosti zůstane u řady zařízení nedostačující,“ uzavírá MVDr. David Nejedlo.

Zoo slouží jako „Noemovy archy“, které uchovávají ohrožené druhů zvířat v lidské péči, jelikož situace v přírodě se může kdykoliv dramaticky změnit a může vyvstat potřeba populaci v přírodě posílit zdravými a silnými jedinci ze zoo (pokud je to u daného druhu možné). U druhů, kde není možnost návratu do přírody, jsou tak zoologické zahrady posledním místem jejich záchrany pro další generace (příkladem jsou třeba berberští lvi). Hlavním cílem a posláním zoologických zahrad je proto dlouhodobě udržet stabilní a geneticky variabilní populaci ohrožených druhů zvířat v lidské péči. Ochrana fauny tedy stojí na čtyřech hlavních pilířích – těmi jsou 1. ochrana in situ (v místě výskytu daného zvířete), 2. ochrana ex situ (v lidské péči), 3. výzkum a 4. vzdělávání veřejnosti. Navíc díky zvířatům jakožto „ambasadorům“ svého druhu v naší péči získáváme vědecké poznatky o biologii druhu.