Ve věci náhlého úmrtí novorozeného syna stěžovatelů bylo v roce 2014 zahájeno trestní řízení pro trestný čin usmrcení z nedbalosti, k němuž mělo dojít tak, že stěžovatelé odmítnutím hospitalizace svého tehdy týden starého syna měli způsobit pozdní odhalení zdravotních komplikací, které následně vedly k jeho smrti. Na základě stížnosti stěžovatelů státní zástupkyně usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání zrušila, protože nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním stěžovatelů a úmrtím dítěte. Policie následně věc odložila, protože podle ní nešlo o podezření z přečinu.

Po skončení trestního řízení - v květnu 2015 stěžovatelé podali žádost o umožnění nahlédnutí do spisu s tím, že si jako rodiče zesnulého nezletilého přejí seznámit se se skutečnostmi, které byly v souvislosti s prošetřováním úmrtí jejich syna zjištěny. Policie jim zaslala ústavní stížností napadené vyrozumění, že v době ukončení prověřování věci byli stěžovatelé v postavení podezřelých, kteří nejsou uvedeni ve výčtu osob oprávněných nahlížet do trestního spisu podle trestního řádu, a proto jim nahlížení nelze umožnit. Stěžovatelé posléze neuspěli ani u Městského státního zastupitelství v Brně, na které se obrátili s žádostí o přezkum důvodů odepření nahlédnutí do spisu, ani později u Krajského státního zastupitelství v Brně. Stěžovatelé se poté obrátili na Ústavní soud s tím, že znemožněním nahlédnutí do spisu bylo porušeno jejich právo na respektování soukromého a rodinného života, a také právo na účinné vyšetřování.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Ve svém odůvodnění poukázal také na svůj dřívější nález sp. zn. III. ÚS 1956/13, jehož závěry jsou pro projednávaný případ relevantní. Stěžovatelé proto, že původní řízení bylo fakticky vedeno proti nim, neměli a ani nemohli mít postavení poškozených, a v době, kdy bylo řízení skončeno, a požádali o nahlédnutí do spisu, už ani postavení obviněných. Žádali tedy o nahlížení jako tzv. jiné osoby, které však mají právo nahlížet do trestního spisu ve skončené věci jen za podmínky, že nahlédnutí je potřeba k uplatnění jejich práv. Stěžovatelé však v žádosti takové uplatnění práv výslovně neuvedli a policejní orgán jim proto nevyhověl. Přestože stěžovatelé následně požádali o přezkoumání postupu policejního orgánu státní zastupitelství a zde již uvedli i konkrétní potřebu uplatnit práva - na ochranu osobnosti - již jim vyhověno pro údajnou opožděnost žádosti a nedostatečnou konkrétnost, nebylo.
 
Ústavní soud v nálezu zdůrazňuje, že stěžovatelé jsou rodiči zesnulého, což má v projednávaném případě zásadní význam. Vztah mezi rodiči a dětmi totiž podléhá zvláštní právní ochraně, nacházející své vyjádření na mnoha místech právního řádu (občanský zákoník, Listina základních práv a svobod) i v mezinárodním právu veřejném (Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Úmluva o právech dítěte).

Ustanovení § 65 odst. 1 věta třetí trestního řádu, kde jsou upraveny podmínky nahlížení do spisu, je dle Ústavního soudu nutné ústavně-konformně vykládat i prizmatem zvláštní ochrany rodičovství ve smyslu čl. 32 odst. 1 Listiny. Pokud tak rodiče v žádosti o nahlédnutí do spisu výslovně neuvedou, které konkrétní právo chtějí uplatnit, není to na překážku umožnění nahlédnutí do spisu, protože práva, která mají „jiné osoby“ v žádosti deklarovat, plynou z jejich rodičovského postavení. 

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3526/16 je dostupný  zde (315 KB, PDF).