V srpnu 2013 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, kterého se měl dopustit tím, že při odbočování vlevo omezil a ohrozil předjíždějícího motocyklistu, který do něj narazil. Řidič motocyklu utrpěl závažné poranění hlavy s trvalými následky a doživotním postižením. Stěžovatel byl pravomocně uznán vinným a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců s odkladem na zkušební dobu jednoho roku, a současně mu byla uložena povinnost zaplatit poškozeným na náhradě škody částku převyšující 800 tisíc korun. Stěžovatel tato odsuzující rozhodnutí napadl prostřednictvím ústavní stížnosti.

Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná. Obecné soudy dospěly k závěru, že se na vzniku dopravní nehody ze 30 % podílel stěžovatel, a ze 70 % poškozený. Bez sebemenších pochyb bylo dovozeno, že vina poškozeného spočívala v tom, že řídil po požití alkoholu, jel nepřiměřeně vysokou rychlostí a předjížděl v místě, kde to bylo zakázáno. Soudy přitom nezhodnotily i porušení povinností řidiče při předjíždění. Z charakteru těchto porušení pravidel silničního provozu je zjevné, že se jich poškozený nemohl dopustit z pouhé nedbalosti, ale že se jednalo o úmyslné porušení zákona. Vedle toho stěžovateli je kladeno za vinu, že odbočování nevěnoval zvýšenou pozornost, přičemž jeho nedbalostní jednání je dovozeno z faktu, že během posledních pěti sekund před dopravní nehodou nezaregistroval předjíždějícího poškozeného, kterého mohl, a to pouze v uvedeném časovém úseku, vidět ve zpětném zrcátku. Závěr, že stěžovatel nevěnoval zvýšenou pozornost dopravní situaci jen z faktu, že do něj poškozený narazil, postrádá v provedeném dokazování oporu.

Nelze považovat za nepřiměřené, spoléhal-li stěžovatel na to, že pokud se již dříve o situaci za sebou přesvědčil a nic nenasvědčovalo tomu, že bude předjížděn v místě zákazu předjíždění, nesledoval již výhradně situaci za sebou, ale i vedle sebe a před sebou. Opak by vedl k absurdnímu závěru, že každý řidič musí vždy a za všech okolností počítat s tím, že ostatní účastníci silničního provozu jeho pravidla nedodržují, což by však v konečném důsledku bylo v rozporu s účelem platných pravidel silničního provozu. Zde se uplatní i tzv. princip omezené důvěry v dopravě, který spočívá v tom, že se řidič při provozu na pozemních komunikacích může spoléhat na to, že ostatní účastníci budou dodržovat pravidla silničního provozu, pokud z konkrétních okolností nevyplývá opak. Tento princip však v řízení dodržen nebyl.

Obecné soudy dle názoru Ústavního soudu v právě projednávaném případě dospěly k extrémně vadnému závěru o existenci nedbalostního zavinění stěžovatele, aniž by jejich závěr vyplýval z provedených důkazů a skutkových zjištění, čímž porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces. Nyní se věc vrací k novému řízení Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, který bude muset prověřit, zda stěžovatel měl dostatek informací k tomu, aby mohl předejít dopravní nehodě, zda v konkrétním případě byla objektivně dána možnost předpokládat, že je předjížděn a zda měl povinnost předpokládat, že jiný účastník úmyslně porušuje pravidla silničního provozu. Po provedeném dokazování bude úkolem obecných soudů prokázat mimo vší pochybnost případné zavinění stěžovatele a rozhodnout, zda je spravedlivé požadovat, aby veškeré trestněprávní i občanskoprávní důsledky (náhrada nemajetkové újmy na zdraví) nesl pouze on.