Druhý odboj lze datovat mezi 15. březen 1939 a 8. květen 1945. Těchto více než šest let si vyžádalo životy než 350 000 Čechů a Slováků, kteří padli v boji, byli popraveni či zavražděni.

„Češi a Slováci hlavu nesklonili, máme statisíce hrdinů. Po nacistické okupaci Československa 15. března 1939 působili, bojovali a svůj život obětovali v domácím či zahraničním odboji proti těžkému nepříteli, hitlerovskému Německu, které vyznávalo zrůdnou rasovou nacistickou ideologii. Ideologii, která s Čechy nepočítala, potřebovala získat pro Němce životní prostor i na úkor Čechů, dalších Slovanů či Židů. Ideologii, která vedla až k průmyslovému vraždění v koncentračních táborech,“ uvedl vedoucí Úřadu vlády Radek Augustin a dodal: „Naši protinacističtí odbojáři se angažovali pro jedno slovo: Československo. Aby opět mohlo být svobodné a mohli jsme vyvěšovat nádherný červenobílý prapor s modrým klínem. V naší paměti vždy zůstanou nacisty vypálené obce jako Lidice, Ležáky, Ploština, Prlov anebo Český Malín na Volyni nebo barbarské metody nacistů v koncentračních vyhlazovacích táborech. Vzpomeňme několik jmen zavražděných a umučených: Vladislav Vančura, Karel Hašler, gen. Bílý, gen. Vojta, gen. Homola, gen. Eliáš, politici Antonín Hampl, Ladislav Rašín a další. Nemůže být pochyb, že v případě vítězství nacistů ve druhé světové válce by se o Češích mluvilo jen v učebnicích, neboť by většina byla zavražděna, přesídlena nebo asimilována podle nacistických rasových teorií.“

Aktivní účast našich československých vojáků po boku spojenců v bojích druhé světové války na západní i východní frontě a aktivní domácí odboj, to vše napomohlo obnovení Československa v předmnichovských hranicích.

„Opakuji, Češi a Slováci hlavu nesklonili, máme statisíce hrdinů,“ uzavřel Augustin.

Pietního setkání se zúčastnili také zástupci Senátu a Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, Kanceláře prezidenta republiky a Velvyslanectví Slovenské republiky v ČR.