Její rekonstrukci Vojenské lesy a statky, které hospodaří ve vojenském újezdu Hradiště, zahájily již v letech 2002 a 2003 částečnou revitalizací, která zabránila další devastaci vyhlídkové věže. Vloni pak proběhla kompletní rekonstrukce, která rozhlednu přiblížila jejímu původnímu stavu. Bučina se dočkala nové střechy, bylo kompletně obnoveno zdivo a došlo k zajištění statické stability celé konstrukce. Na střeše stavby přibyly solární panely, zdroj LED osvětlení, díky kterému je silueta Bučiny patrná daleko dokraje i po setmění. Lesníci VLS navíc v jejím okolí provedli úpravy lesního porostu a terénu, které otevřely návštěvníkům výhled do okolí.

Bučina se po rekonstrukci, která přišla na střídmých 800 tisíc korun, stala vyhledávaným turistickým cílem celého regionu. Návštěvníky mimo jiné láká, že v jejím okolí postupně vyrůstá zručnýma rukama lesníků VLS „přírodní galerie“ dřevěných soch z vysokých pařezů, jež tu cíleně zůstaly po úpravách lesního porostu, který znovuotevřel výhled do okolí.

Rozhledna VLS tak v internetovém hlasování velmi přesvědčivě v konkurenci patnácti dalších krajských staveb zvítězila u karlovarské veřejnosti. Mezi konkurenty přitom byly ambiciózní projekty, jako obnova Františkánských zahrad v historickém centru Chebu, či rekonstrukce oblíbené zahradní restaurace Malá Versailles v Karlových Varech.

Přestože na rozdíl do veřejnosti odborná porota soutěže dala před Bučinou přednost jiným, často investičně nákladnějším, projektům, doupovská rozhledna obdržela její zvláštní ocenění. Svou osobní cenu jí věnovala také hejtmanka Karlovarského kraje Jana Vildumetzová.

„Děkujeme paní hejtmance i odborné porotě za ocenění, především nás však těší podpora veřejnosti, protože Bučina je projekt, který je určen hlavně obyvatelům i návštěvníkům Karlovarského kraje,“ uvedl ředitel divize Milan Suk.

Kamennou rozhlednu nechal vystavět kolem roku 1880 tehdejší majitel zdejších lázní Heinrich Mattoni v severozápadním svahu vrchu Bučina (Buchkoppe, 581,9 m n. m.) v nadmořské výšce 562 m n. m. asi 500 m jihovýchodně nad obcí Kyselka (Gießhübel-Sauerbrunn). Idylické výletní místo s neopakovatelnou lesnatou krajinou přesně zapadlo do konceptu nově vzniklého fenoménu romantismu - lázeňské turistiky. Nová vyhlídková věž se stala součástí lázeňského parku s lesními promenádními cestami, odpočinkovými sedátky, altány a vyhlídkovými místy, který se rozkládal ve svahu nad kolonádou Ottova pramene. Po druhé světové válce začala stavba s úpadkem lázní chátrat. V 1953 byla vyhlídková věž územně začleněna do nově vzniklého vojenského újezdu Hradiště. Veřejnosti nepřístupná rozhledna sloužila následně armádě jako vojenská pozorovatelna. V sedmdesátých letech byla opět zpřístupněn veřejnosti, ale koncem 20. století byla již věž ve špatném technickém stavu, který způsobila zatékající voda a o objektu se tehdy mluvilo jako o nejzchátralejší rozhledně v České republice.