Výzkumného šetření se zúčastnili ředitelé, ředitelky a další zaměstnanci deseti základních škol v České republice, a jeden zřizovatel. Situace jednotlivých zapojených škol se přitom liší. Na jedné straně zde jsou školy, které jsou úspěšné ve společném vzdělávání romských a neromských dětí. Na straně druhé jsou školy, o kterých lze hovořit jako o segregovaných. Výzkum se tedy zabýval jak dobrou praxí, tak reálným problémy a jejich možným řešením.

Z rozhovorů vyplynulo, že ředitelky a ředitele netěší, pokud jsou jejich školy vnímané výhradně jako školy pro romské děti. Pokud se pak dostanou do pozice segregovaných škol, cítí se často bezradně, protože samy školy tuto situaci nezapříčinily a také ji nedokážou samy vyřešit, i když se snaží, aby fungovaly co nejlépe. Hlavní nástroje však mají v rukou zřizovatelé škol a ministerstvo školství.

V oblasti desegragace škol přitom máme i v Česku úspěšné příklady dobré praxe: „Snažíme se, aby naše škola byla součástí řešení tohoto problému, i když je to samozřejmě občas složité. Přesto chceme, abychom byli školou s místem pro všechny, aby u nás ve škole romské i neromské děti i jejich rodiče dělali veškeré činnosti společně a navzájem se více poznávali. Umožňujeme, aby každý z žáků školy měl možnost vyniknout v tom, v čem je úspěšný, třeba v tanci, zpěvu, sportu, recitaci, divadle, kreslení,“ popsala svou zkušenost ředitelka Základní školy Floriána Bayera v Kopřivnici Vlasta Geryková.

Segregace Romů a Romek ve vzdělávání má negativní ekonomické, pedagogické i sociální důsledky, které dopadají nejen na jednotlivce, ale na celou společnost. Z tohoto důvodu se ombudsmanka rozhodla vydat doporučení, jehož cílem je poskytnout obcím a školám praktický návod, jak segregaci řešit. Doporučení je adresováno Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvu práce a sociálních věcí, České školní inspekci, vysokým školám, krajům, obcím a samotným školám.

„Desítky let praktikované oddělování velké části romských dětí mimo hlavní vzdělávací  proud snižovalo míru sociální mobility celé komunity. Změnami v legislativě došlo k posílení rovného přístupu ke vzdělání, nicméně paradigma mnohde přežívá. Posilování rovného přístupu ke vzdělání je bezpodmínečným předpokladem řešení problémů soužití. Ať už těch reálných, tak těch, které jsou založeny na sociálních stereotypech,” uvedl Bob Kartous z Informačního centra o vzdělávání EDUin, které se dlouhodobě snaží podporovat zájem veřejnosti o kvalitní vzdělávání dětí.