V posledních několika měsících se na nás obracejí matky samoživitelky ale i celé rodiny, většinou s více dětmi, kterým hrozí, že skončí na ulici. Další variantou je, že rodiče své děti pod tlakem okolností „dobrovolně“ umístí do zařízení vyžadujících okamžitou pomoc, a oni se nějak protlučou. Naplňuje se tak scénář, který je v rozporu se zákonem i s judikaturou soudů.

Obecní bydlení neexistuje, je nedostupné nebo jsou byty malé. Nedostatek míst v azylových domech, zejm. pro rodiny s více dětmi, nedostatek azylových domů pro celé rodiny nebo pro muže s dětmi, nedostupnost běžného bydlení kvůli vysokým kaucím nebo neochotě pronajmout byt rodině či matce se třemi či čtyřmi dětmi. To je situace, ve které se ocitají jak rodiny s dětmi, tak sociální pracovníci a pracovnice obcí, kteří by jim měli pomoci.

Pomoc by se rozhodně neměla omezit na to, že rodič odchází se seznamem ubytoven či azylových domů (které ve většině případů nemají volné místo). I když ale sociální pracovník posoudí situaci rodiny komplexně (včetně finančních problémů, pomůže např. se splátkovými kalendáři, zapojí do řešení nepříznivé situace nevládní organizace), byt ani domek rodině na zelené louce nepostaví. Měl by na tento problém upozornit kraj, který je odpovědný za dostupnost služeb, a obec, která by se měla aktivně snažit uspokojovat potřeby svých občanů, a to včetně potřeby bydlení. Věříme, že se v rámci projektu Podpora sociálního bydlení nasbírají příklady toho, jakými způsoby mohou obce těmto lidem pomoci, a také to, jak mohou obce podpořit své sociální pracovníky a pracovnice v jejich práci.