Stěžovatelka pečuje o desetiletého chlapce se sluchovým postižením, poruchou pozornosti a mentálním postižením téměř od jeho narození. Péči ale výrazně ztěžuje fakt, že není chlapcovým zákonným zástupcem. Nemůže tak za něj jednat např. v otázkách školního vzdělávání, udělovat souhlas s poskytnutím zdravotní služby apod. Usilovala tedy o jmenování poručnicí chlapce. Městský soud v Brně i Krajský soud v Brně jí však nevyhověly s tím, že i když je bezúhonná a výchovně způsobilá, o chlapce pečlivě a s láskou pečuje, není pro funkci poručníka vhodná a nezaručuje, že je schopna vykonávat poručnictví v souladu se zájmem dítěte. Důvodem byly podle soudu problémy s hospodařením s financemi, protože stěžovatelka měla s manželem dluhy ve výši více než 300 000 Kč vymáhaných exekutorem. Stěžovatelka s rozhodnutím soudů nesouhlasila a obrátila se na Ústavní soud. Poukázala mj. i na pochybení stávajícího poručníka, Statutárního města Brna, které v roce 2019 šetřením zjistila veřejná ochránkyně práv.

„Zájem dítěte musí být prvořadým a hlavním hlediskem při jakémkoli rozhodování týkajícím se dětí. V tomto ohledu městský i krajský soud selhaly, jako kdyby ani o dítěti nerozhodovaly. Není možné někoho, kdo léta svědomitě pečuje o dítě s postižením, automaticky označit za nezpůsobilého jednat v zájmu dítěte jen kvůli dluhům z minulosti, navíc postupně spláceným. Jsem proto ráda, že to Ústavní soud napravil a vzal na zřetel zájem chlapce, pro kterého je stěžovatelka téměř celý jeho život nejbližší osobou,“ oceňuje zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková rozhodnutí Ústavního soudu. Sama se na návrh Ústavního soudu stala v tomto řízení opatrovnicí chlapce, aby byly jeho zájmy u soudu dostatečně chráněny. Ve svém vyjádření pro Ústavní soud zdůraznila, že chlapec z důvodu svého postižení vyžaduje zvláštní péči, které se mu dostává právě od stěžovatelky. Upozornila také, že stěžovatelka k dluhům přistupuje zodpovědně, splácí je a vzdělává se v oblasti finanční gramotnosti. Rodina se osvědčila v rámci projektu prostupného bydlení a na základě toho jí město Brno přidělilo obecní byt. „Jsem přesvědčena, že svým způsobem života naopak stěžovatelka zaručuje, že je schopna funkci poručníka chlapce řádně vykonávat. V jejím jednání není žádný kalkul, protože chlapec je prakticky nemajetný, takže stěžovatelce jde skutečně o péči o něj. Navrhla jsem proto Ústavnímu soudu, aby zohlednil nejlepší zájem dítěte a stížnosti vyhověl,“ uzavírá zástupkyně ombudsmana.

Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí Městského soudu v Brně i Krajského soudu v Brně o nezpůsobilosti vykonávat poručnictví kvůli dluhům odporují Listině základních práv a svobod a Úmluvě o právech dítěte. Dluhy mohou být důvodem nejmenování poručníkem pouze tehdy, pokud se přihlíží ke všem okolnostem případu, k původu dluhů a postoji dlužníka k nim a rovněž k případným dopadům rozhodnutí na dítě. Nic takového soudy nezohlednily.

Ústavní soud konstatoval, že se stěžovatelka intenzivně snaží dluhy splácet a že tyto dluhy nesvědčí o jejím možném minulém sociálně rizikovém jednání (např. gamblerství, alkoholismus, drogová závislost či neplacení výživného), u něhož je třeba posuzovat způsobilost k výkonu poručnictví zvlášť pečlivě. Ústavní soud však zároveň podotýká, že ani takový dluh by automaticky nevylučoval způsobilost k výkonu funkce poručníka. Podle Ústavního soudu neměly obecné soudy klást důraz na to, co stěžovatelka v minulosti nezvládla, ale na to, že prokázala ochotu obětovat se pro jiného, láskyplně pečovat o dítě s postižením, což obnáší i řadu těžkostí a starostí. Ústavní soud zdůraznil, že vždy je třeba případy posuzovat individuálně a s přihlédnutím ke všem okolnostem. Nelze také trestat za hříchy mládí, každý má právo na druhou šanci.

Zrušením rozsudků se věc vrací k Městskému soudu v Brně k novému rozhodnutí, při němž bude soud vázán právním názorem Ústavního soudu.