Místo aby soud rozhodl, začaly si dva okresní soudy případ navzájem předávat, protože se nemohly shodnout na místní příslušnosti. Takový postup je v případě, kdy se rozhoduje o životě dítěte, nepřípustný. Okresní soud výhrady ombudsmana akceptoval a přijal opatření, aby se takový postup již neopakoval.

Stěžovatel se na ombudsmana obrátil poté, co již půl roku čekal na rozhodnutí soudu. Z šetření vyplynulo, že v prosinci 2017 se stěžovatel obrátil na okresní soud v Olomouckém kraji. Ten případ pro místní nepříslušnost předal okresnímu soudu v Moravskoslezském kraji, který mu případ vrátil zpátky. Odtud případ putoval ke krajskému soudu k rozhodnutí, který z okresních soudů je příslušný rozhodnout. Krajský soud případ vrátil k okresnímu soudu v Moravskoslezském kraji, který tak o návrhu stěžovatele rozhodl až v květnu 2018. Místo zákonných sedmi dnů uběhlo půl roku.

Ombudsman v šetření konstatoval, že okresní soud v Moravskoslezském kraji nepostupoval dostatečně uvážlivě a s důkladnou znalostí obsahu spisu, když přenesl místní příslušnost na okresní soud v Olomouckém kraji. Z hlediska plynulosti řízení způsobil, že se k věcnému posouzení návrhu na nařízení předběžného opatření znovu dostal po několika měsících. Ombudsman tento postup vytkl předsedkyni soudu, neboť jejím úkolem je zabezpečit plynulost soudních řízení tak, aby k obdobným situacím nedocházelo.

O předběžném opatření upravujícím poměry nezletilého dítěte je třeba rozhodovat co možná nejrychleji. Aby mohl být požadavek rychlosti v praxi smysluplně naplněn, je nezbytné, aby podobně rychle postupoval soud při vyjasnění otázky místní příslušnosti. Při posuzování místní příslušnosti je přitom velmi důležité, aby soud rozhodoval uvážlivě. Není-li totiž místní příslušnost určena správně, zpravidla vždy způsobí zbytečné několikaměsíční oddálení věcného posouzení návrhu na nařízení předběžného opatření a rozhodnutí o něm.

V tomto případě okresní soud v Moravskoslezském kraji neměl rozhodnout o přenesení místní příslušnosti, neboť pro takový postup nebyly splněny podmínky. Navíc mohl o návrhu na vydání předběžného opatření rozhodnout současně s přenesením místní příslušnosti a zrychlit tak celý proces, což neučinil.

Na základě naší zprávy o šetření přijala předsedkyně daného soudu několik opatření, které by podobným případům měly do budoucna zabránit. Informovala soudce o nutnosti postupovat ve věcech péče o nezletilé s největším urychlením a současně o nutnosti důsledného postupu v případech, kdy příslušný soud není znám nebo nemůže včas zakročit.

Iniciovala také osobní rozhovor s rozhodující soudkyní o prioritě rozhodování o předběžných opatřeních bezodkladně a to i v případech, kdy je třeba rozhodnout o místní příslušnosti. Rovněž učinila pokyn vedoucím kanceláří opatrovnického oddělení, které budou do budoucna předsedkyni soudu informovat o případech, kdy je třeba souběžně řešit místní příslušnost a návrh na vydání předběžného opatření.