Nemovité kulturní památky se zapisují do Ústředního seznamu kulturních památek České republiky, který vede Národní památkový ústav. Jsou zde zapsány movité a nemovité věci, popř. jejich soubory, které za kulturní památky prohlašuje ministerstvo kultury pro jejich kulturně historické hodnoty. Dále jsou za kulturní památky považovány věci a nemovitosti, které byly podle dřívějších právních předpisů zapsány do státních seznamů kulturních památek.

„Problémů, s nimiž se památková péče dlouhodobě potýká, je celá řada a nepřesnosti či chybné údaje v evidenci nemovitých kulturních památek k nim také patří. Bohužel, nový památkový zákon, který by některé problémy mohl vyřešit, se ani po mnohaletých debatách a přípravách dosud nepodařilo schválit,“ uvádí k tomu zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček.

Jedním ze zásadních údajů, důležitých jak pro orgány státní památkové péče, tak pro vlastníky a uživatele, je vymezení předmětu památkové ochrany, tj. konkrétní vymezení kulturní památky. V praxi se však lze setkat třeba s tím, že se v katastru nemovitostí zapsaná památková ochrana rozšířila v důsledku pouhého sloučení pozemků i na tu část pozemku, která nebyla chráněna. „Památková ochrana by se měla vázat k přesně vymezenému pozemku kvůli jeho hodnotě. Pokud vlastník získal další pozemky a sloučil je, nemůže se pozemková ochrana automaticky ‚rozlít‘ i na nové části. Znamenalo by to, že i povinnosti a omezení vlastníka by se rozšiřovaly, aniž by Ministerstvo kultury vedlo správní řízení o tom, zda památkovou ochranu vztáhne i na připojené pozemky,“ upozorňuje zástupce ombudsmanky na významný právní deficit a nutnost jednoznačně památkovou ochranu v konkrétních případech definovat a vymezit, ať už jde o pozemky nebo objekty.

S nejasnostmi ohledně evidence kulturních památek se lze setkat zejména u památek zapisovaných do Státních seznamů podle dřívějších právních předpisů a u památek, které jsou tvořeny souborem věcí. Je to důsledek dřívějších let, kdy se evidence vedla pouze ve fyzické (papírové) podobě a nebyla nejpřesnější. Ministerstvo kultury a Národní památkový ústav se tyto nedostatky snaží průběžně odstraňovat. Jde například o případy, kdy jsou jako památky zapsány jen některé objekty z komplexu staveb apod. Zástupce ombudsmanky se například zabýval případem, kdy byl jako památka zapsán dům, brána, ale nikoli historická ohradní zeď. Protože se spoluvlastníci nedokázali dohodnout na její údržbě, zeď se nacházela ve špatném stavu a úřady nemohly v zájmu zachování její kulturní hodnoty zasáhnout, protože tato část souboru staveb nebyla do památkové ochrany zahrnuta. Jindy jde o případy, kdy je jako památkově chráněna zapsána jen část věci, např. pouze průčelí, ale nikoli objekt, s nímž průčelí tvoří celek.

Podle zástupce ombudsmanky je třeba nejen odstraňovat jednotlivé nedostatky z minulosti a vymezovat památkovou ochranu co nejpřesněji, ale zejména je třeba konečně přijmout nový památkový zákon.