Speciálně vybavená hřiště jako jsou skateparky přitom mohou být významným zdrojem hluku. Nevhodně umístěná hřiště se pak kvůli obtěžování hlukem zbytečně stávají i předmětem soudních sporů. Společným jmenovatelem problémů se skateparky je podle ombudsmana také nedostatečné posouzení hluku z těchto zařízení.

Na běžných hřištích jsou hlavním zdrojem hluku především hovor a další hlasové projevy návštěvníků, tedy zvuky, které zákon o ochraně veřejného zdraví uvádí ve výjimkách a nejsou proto považované za hluk ve smyslu zákona. U skateparků a podobných sportovišť jsou ale podle ombudsmana problematické právě zvuky vznikající při průjezdech, skocích a dopadech na herních prvcích. Takový hluk může být nejen vysoce rušivý, ale za určitých okolností dokonce i takzvaně „vysoce impulzní“.

„Impulzní neboli nárazový hluk si můžeme představit jako silnou ránu. Zvuk má krátký interval a velice prudký náběh. Příkladem impulzního hluku je typicky výstřel z pušky, zvuk z kovošrotu nebo třeba práce bucharu. Není rozhodující, jakým mechanismem hluk vzniká, ale zda ho na základě předepsaných kritérií lze považovat za akustický impuls. Pro takzvaně „vysoce impulzní“ hluk pak předpisy dokonce stanovují i výrazně přísnější hlukový limit.“ přibližuje složitou hlukovou problematiku právník Kanceláře ombudsmana Tomáš Maňas.

Ministerstvo zdravotnictví ale podle zjištění ombudsmana povahu hluku ze skateparků a podobných sportovišť nezohledňuje: „Ministerstvo zdravotnictví dlouhodobě metodicky vede krajské hygienické stanice tak, že se hlukem z hřišť nemají zabývat, protože ho tvoří především hlasové projevy a krátkodobé hlukové události, které nelze dopředu předvídat. Před dvěma lety dokonce vydalo metodiku, která přenechává řešení obcím a stavebním úřadům,“ popisuje ombudsman Stanislav Křeček.

To je podle něj problematické hned v několika rovinách: „Přestože je úloha obcí nezastupitelná, tuto metodiku považuji za značně zjednodušující a nepřesnou. Ne vždy totiž mohou negativní vlivy z provozu hřišť vyřešit samotné obce v procesech územního plánování a řízeních podle stavebního zákona. Třeba stavební záměry v takzvaně volném režimu stavební úřad vůbec neposuzuje. A pokud se hygienické stanice podle metodiky nemohou k možným negativním vlivům hřišť ani vyjádřit, jsou možnosti stavebních úřadů opravdu značně omezené,“ vysvětlil Stanislav Křeček.

Metodika se navíc podle ombudsman zjevně snaží upravit to, co má upravovat zákon o ochraně veřejného zdraví. Ten však žádnou výjimku pro hluk z ojedinělých neboli náhodných hlukových událostí neobsahuje. Už před rokem proto ombudsman navrhl Ministerstvu zdravotnictví, aby předpisy upravilo: „Kolegové z našeho odboru stavebního řádu a životního prostředí jednali se zástupci ministerstva i s hlavní hygieničkou. Ministerstvo přislíbilo, že na zjednodušení a zobecnění předpisů zapracuje. Zároveň se chtělo pokusit téma kvalitněji vysvětlit metodicky a osvětou. To bylo na podzim, teď jsem ministerstvo požádal o informace, jak v této věci postoupilo,“ shrnul dosavadní průběh jednání ombudsman.

Nevhodné umístění skateparku nebo podobného hřiště v bezprostředním okolí obytné zástavby přitom může podle ombudsmana významně narušit kvalitu prostředí. Obce zájem obyvatel nejbližší obytné zástavby na „pohodu bydlení" při plánování hřišť často opomenou zohlednit. Pak se dostávají do zbytečných sporů se svými občany obtěžovanými hlukem z provozu těchto hřišť.

Kvůli hluku ze skateparku se na ombudsmana obrátil například i stěžovatel z Luhačovic. Tomu vadilo, že se ke stavbě jako soused nemohl nijak vyjádřit, a nesouhlasil se závěrem stavebního úřadu, že hřiště nevyžadovalo rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas, stavební povolení nebo ohlášení stavebnímu úřadu.

Ombudsman došel k závěru, že stavební úřad pochybil, když rekonstrukci hřiště posoudil jako záměr, který je možné realizovat v takzvaně volném režimu. Podle ombudsmana vyžadovala úprava hřiště přinejmenším územní souhlas podle stavebního zákona. Stejně tak podle ombudsmana nebylo možné ve volném režimu postavit ani instalovat skokové překážky.

Stavební úřad teď musí stavbu hřiště znovu posoudit a rozhodnout o jeho případném dodatečném povolení. Posouzení umístění samotné stavby skateparku v obytné zástavbě, stejně jako účinná protihluková opatření například v podobě adekvátního odhlučnění herních prvků jsou totiž důležité právě pro bezproblémové soužití hřiště a jeho sousedů.