Setkání se zúčastnili zástupci Úřadu vlády, MŠMT, školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy a také zástupci z?oblasti dětské a dorostové adiktologie. Stěžejními body semináře byla prezentace poznatků ze systematických návštěv dětských ústavních zařízení, která se specializují na problematiku závislostí, a diskuse o problémech současného systému, které pramení zejména z?nekvalitní a nesrozumitelné právní úpravy.

V?neposlední řadě pak účastníci debatovali o možných změnách stávajícího systému a o podobě nové koncepce péče o děti s?drogovou zátěží, kterým byla nařízena ústavní nebo ochranná výchova.

Zástupkyně ombudsmana v?úvodu setkání všechny zúčastněné informovala, že v?letech 2019 a 2020 proběhly tematicky zaměřené systematické návštěvy tří dětských ústavních zařízení, která se specializují na problematiku závislostí. „Vzhledem k?tomu, že souběžně probíhala také série návštěv nespecializovaných dětských zařízení, měli jsme možnost porovnávat získané poznatky a pozorovat, v?čem se režim specializovaných zařízení odlišuje a s?jakými specifickými problémy se v?praxi tato zařízení potýkají,“ uvedla zástupkyně ombudsmana.

Jedním z?hlavních problémů současného systému je nedostatečná právní úprava tzv. výchovně léčebné péče, kterou by zařízení měla dětem se závislostí poskytovat. „Ze současné právní úpravy není zcela zřejmé, co je obsahem této péče, ani kdo by ji měl poskytovat. Neexistují minimální personální standardy a standardy kvality výchovně léčebné péče,“ řekla zástupkyně ombudsmana.

Ačkoli konstrukce výchovně léčebné péče počítá s?poskytováním zdravotních služeb, ústavní zařízení, která tuto péči poskytují, v?současnosti nemohou zaměstnávat zdravotnické pracovníky, protože spadají pod resort školství. Práce adiktologa je však pro zařízení, která se specializují na problematiku závislostí, naprosto klíčová. Některá zařízení tedy adiktology zaměstnávají jako sociální pracovníky nebo vychovatele, případně jejich činnost suplují speciální pedagogové, kterým ale chybí adiktologické vzdělání. 

Dalším problémem je nedostatečná informovanost orgánů sociálně právní ochrany dětí a soudů o existenci ústavních zařízení, která se specializují na děti se závislostí. „Právě tyto orgány mají největší vliv na to, do jakého zařízení bude dítě s?ústavní nebo ochrannou výchovou umístěno. Pokud však nemají dostatek informací o síti specializovaných ústavů, jsou děti umisťovány do zařízení, která nejsou schopna dětem poskytnout odbornou pomoc, jakou si jejich situace žádá,“ upozorňuje Monika Šimůnková.

V?průběhu setkání několikrát vyvstal apel na nezbytnost meziresortní a multidisciplinární spolupráce. „Jsem proto velice ráda, že Kanceláři veřejného ochránce práv byla nabídnuta účast v?pracovní skupině Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky. Z?dostupných adiktologických výzkumů a studií můžeme vypozorovat, že děti v?institucionální výchově mají s?užíváním návykových látek několikanásobně vyšší zkušenosti, než je tomu u běžné dětské populace. Děti v?ústavních zařízeních jsou z?hlediska závislosti na návykových látkách vysoce rizikovou a ohroženou skupinou, a neměly by tedy unikat naší pozornosti,“ uzavřela zástupkyně veřejného ochránce práv.