Opakovaně také vyzýval ministerstvo, veterinární správu i obce k hledání řešení, jak zajistit vhodné financování náhradní péče o týraná zvířata. Upozorňoval mj. právě na tento případ chovatele, který nerespektoval a nehodlal respektovat právní předpisy, choval lvy bez povolení, nadto ve výběhu, který byl černou stavbou. Neusměrnily ho ani opakované pokuty, ani fakt, že stavební úřad nařídil odstranění stavby.

„Není úplně samozřejmé, aby stavební úřady skutečně přistupovaly k výkonu rozhodnutí o odstranění stavby, pokud to neukázněný stavebník neprovede sám. V tomto případě se stavební úřad snažil konat, postupoval i v součinnosti s veterinární správou, ale jejich snaha ztroskotávala na nerudovské otázce ‚Kam s nimi?‘,“ vysvětluje zástupce ombudsmanky. Z tohoto i jiných případů, kterými se zabýval, vyplývá, že se úřady vyhýbají nařizování zvláštních opatření, zejména umístění týraných zvířat do náhradní péče. Příčinou je nedostatek finančních prostředků. Obce totiž náklady hradí ze svých rozpočtů. Osoba, jejíž zvíře bylo do náhradní péče umístěno, je pak povinna uhradit náklady na základě rozhodnutí obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Prvotní náklady však nese obec.

Zvlášť v případech, kdy se zajištění náhradní péče týká většího počtu zvířat nebo zvířat vyžadujících zvláštní péči, jako tomu bylo právě v případě těchto lvů, je však pro obce nemyslitelné, že by náhradní péči byly schopny ze svého rozpočtu pokrýt. Pokud tedy chovatel nesplní uložené povinnosti a pokud ho k tomu nepřimějí ani uložené pokuty, stojí úřady před složitou otázkou, jak zajistit výkon práva a zamezit pokračování špatného zacházení se zvířaty.

„Doufám, že tento případ, který skončil zbytečnou smrtí člověka a stejně zbytečným usmrcením dvou lvů, přiměje stát k převzetí odpovědnosti a k hledání takového řešení, aby se něco podobného neopakovalo,“ uzavírá zástupce ombudsmanky.