Úspěšně jsme vyřešili případ odsouzeného, jehož advokátovi věznice bránila, aby se osobně účastnil kázeňského řízení, které proti odsouzenému vedla. Věznice takto postupovala proto, aby nemohlo dojít k protahování řízení. Takový argument jsme však považovali za neudržitelný.

“V daném případě věznice neumožnila advokátovi přímou účast na jednotlivých úkonech kázeňského řízení, které bylo proti jeho klientovi vedeno. Věznice vyložila právo na právní pomoc v kázeňském řízení tak, že se advokát nemusí osobně účastnit veškerých úkonů kázeňského řízení. Podle ní stačí, když se osobně dostaví do věznice před vydáním kázeňského rozhodnutí, aby se seznámil se všemi podklady pro rozhodnutí. Tento postup je však z právního hlediska neobhajitelný. Podle ředitele věznice se tímto postupem předcházelo možné nespolupráci ze strany advokáta nebo protahování kázeňského řízení, přičemž ale neprokázal, že k něčemu takovému docházelo. Byť je žádoucí, aby kázeňské řízení proběhlo co nejrychleji, není možné z důvodu teoretické nesoučinnosti advokáta omezovat právo na právní pomoc, a tedy šířeji právo na spravedlivý proces,” vysvětluje zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková.

Ředitel dané věznice se s právním názorem zástupkyně ombudsmana ztotožnil. O výsledku šetření a tedy o povinnosti připouštět advokáty k přímému právnímu zastoupení odsouzených (pokud o ně požádají), byli poučeni všichni zaměstnanci, kteří se kázeňských řízení účastní. Případ jsme tak mohli uzavřít.