„Ani přes naše doporučení a dokonce i pokutu od správních orgánů se podmínky v zařízení mezi první a druhou návštěvou nejen nezlepšily, ale v důsledku absolutní neodbornosti a neschopnosti vedení, se dokonce v mnohém zhoršily. Zařízení fakticky ani neprojevilo snahu zlepšit kvalitu života klientů. Podniklo zdánlivě nápravná, ale buď zcela formální či nesmyslná opatření pramenící z neodbornosti, jejichž zjevným cílem bylo pouze projít státními kontrolami, nikoli fakticky něco zlepšit,“ shrnuje hodnocení veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová a dodává: „Případ zařízení Letiny ukazuje také neefektivnost kontrol prováděných správními orgány, když zařízení s tak závažnými nedostatky a porušující právní předpisy dál funguje a dokonce má registraci k poskytování sociálních služeb.“ Ochránkyně v této souvislosti také upozorňuje, že o situaci v zařízení Letiny informoval krajský úřad i ministerstvo už její předchůdce JUDr. Varvařovský po první provedené návštěvě v roce 2013. Ochránkyně nyní konstatuje, že oba orgány státní správy vážnost problému podcenily.

Ochránkyně je přesvědčena, že jednání zařízení Letiny nelze tolerovat. Obrátila se proto na Krajský úřad Plzeňského kraje, jako registrující orgán, s výzvou, aby ji do 15 dnů informoval o tom, jaké kroky ke zjednání nápravy podnikne. Se stejným požadavkem se obrátila i na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Česká republika se zavázala dodržovat Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, z níž pro stát plyne mj. závazek aktivně zajistit, že osoby nebudou vystaveny špatnému zacházení. Česká republika tedy nesmí tolerovat fakt, že v zařízení v Letinách jsou klienti špatnému zacházení vystaveni již několik let.

Zařízení Letiny se zaměřuje na klienty trpící syndromem demence, osoby se zdravotním postižením, klienty trpící schizofrenií či jinou duševní nemocí a přijímá i osoby s alkoholovou demencí. Celkem je zde ve třech budovách ubytováno 260 osob. Všechny skupiny klientů jsou smíchány dohromady, péče o ně se nijak neliší, nejsou naplňovány jejich specifické potřeby. Doporučení po první návštěvě oddělit jednotlivé skupiny a přizpůsobit jim podmínky i péči, nebylo dosud realizováno.

Tristní neodbornost

Nejzásadnější překážkou jakéhokoli skutečného zlepšení je přitom trvající absence odborného přístupu a odborného personálu, zejména však absence odbornosti na vedoucích pozicích. Vedoucí, ani vrchní sestra neznají základní zásady poskytování sociálních služeb a specifika péče o jednotlivé cílové skupiny klientů. Vedení zařízení zjevně ani nepochopilo některá doporučení týkající se standardů správné ošetřovatelské a sociální péče formulované ochráncem po první návštěvě provedení v roce 2013. V některých případech tak provedlo změny, které vedly k dalšímu zhoršení postavení klientů, k ještě většímu odklonu od individuálního přístupu, a fakticky jen demonstrují tristní neodbornost a neznalost. Zařízení například zamklo všem klientům osobní věci do skřínky na pokoji na klíč, neřešili přitom, že někteří klienti trpící demencí nejsou schopni klíč používat. Rovněž bylo plošně zakázáno používat postranice, a to i tehdy, pokud by hrozil pád z lůžka. Příkladem neodborného přístupu k osobám trpícím demencí je rozvěšení velkých plakátů s motivy cestování, které mají usnadnit orientaci v prostoru. Některé obrazy jsou přitom stejné a v budově se opakují na různých místech.