Podle Františka Záhory, kronikáře obce Černá v Pošumaví, pod kterou Dolní Vltavice spadá byla kamenná socha sv. Jana Nepomuckého v Dolní Vltavici postavena v roce 1725 po levé straně mostu přes Vltavu u domu čp. 33 a v roce 1763 byla obnovena. Kaplička, v níž byla socha umístěna byla původně renesanční.

Příhraniční projekt záchrany sochy sv. Jana Nepomuckého tento měsíc začal. Spolupracují na něm také rakouští záchranáři. „Vyhledávací operaci jsme naplánovali na květen příštího roku. Akce se zúčastní zhruba pět potápěčů z obou stran hranice. Na břehu bude dalších zhruba 20 členů podpůrného týmu,“ uvedl Milan Bukáček z vodní záchranné služby. Počítá s tím, že půjde o společenskou událost, které se zúčastní místní rodáci a politici. Bude nutné, aby se na ní podíleli ti nejzkušenější potápěči, kteří budou mít k dispozici tu nejlepší techniku. Viditelnost je pod hladinou Lipna maximálně na dva metry, hloubka je zde na dně je až dvaceticentimetrová vrstva bahna. „Pokud je socha ještě pod hladinou, pak je hluboko v bahně, není vidět na sonaru a potápěč ji musí nahmatat rukou. Bude to usilovná, hodinářská práce,“ vysvětlil Bukáček.

„Nechceme místo blíže lokalizovat ani udávat výšku zdejší hladiny. Určitě si nepřejeme, aby tato akce přilákala amatérské potapěče, kteří budou chtít sochu hledat,“ doplnil Jiří Mánek z Turistického spolku Lipenska, který se stará o rozvoj cestovního ruchu od Stožce po Rožmberk.

Akce záchranářů z obou stran hranice má název "Společně pro bezpečnost na vodě uděláme víc". Smyslem projektu je realizace společných aktivit přeshraniční spolupráce v souladu s posláním Vodní záchranné služby ČČK a Rakouska. Jedná se o aktivity v oblasti společných setkání, kurzů a výcviků, s cílem výměny zkušeností, zvýšení odborné připravenosti členů vodní záchranné služby obou stran.

„Vyhledání sochy sv. Jana Nepomuckého ze dna lipenské nádrže připomene nedávnou historii a má význam nejen pro přeshraniční regiony Česka a Rakouska, ale také Německa. Dalšími aktivitami je soustředění mládeže obou partnerů, preventivní a vzdělávací programy pro veřejnost a v neposlední řadě organizace významné sportovní akce Závodu v dálkovém plavání s mezinárodní účastí,“ uvedl Milan Bukáček.

Vodní záchranáři mají s podobnými akcemi na Lipně bohaté zkušenosti, už se jim povedlo při nich vyzvednout na povrch několikatunový podstavec na kříž, kamenné sloupy a různé kvádry.

„Vytvořili jsme z nich jakousi pietu, místo rozjímání a odpočinku,“ uvedl René Wippern, který je majitelem zdejšího přívozu a jeho firma se postarala o rekonstrukci té části břehu u přívozu.

Znalci historie Lipenska vědí, že historii Dolní Vltavice dnes hmatatelně připomíná několik památek. Přímo na břehu jezera poblíž přístaviště stojí od roku 2003 misijní kříž vylovený potápěči vodní záchranné služby pod vedením Milana Bukáčka. V Horní Plané na náměstí je fragment vltavického pranýře z poloviny 16. století. V Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou se můžeme obdivovat gotické bustě Světice z Dolní Vltavice z let 1370 – 1380. Varhany z dolnovltavického kostela sv. Linharta ještě stále znějí, a to v kostele Zvěstování Páně ve Vlachově Březí.

Ves Dolní Vltavice byla založena ve 13.století. Obec to byla sice nevelká, katastr měřil 616 ha, ale byla výstavná. Historickou dominantou byl kostel sv. Linharta připomínaný již roku 1306. Novodobější dominantu tvořila výstavná budova školy z roku 1888. Městský znak se vyznačoval zobrazením řeky překlenuté mostem.

V roce 1930 zde bylo 63 domů a 414 obyvatel, z toho 393 Němců. Hlavní obživou bylo zemědělství. Obživu dávalo též povoznictví na silnici, která překonávala Vltavu po mostě, původně dřevěném, který často ničila velká voda, a od roku 1888 železném, který na samém konci II. světové války zničily ustupující německé jednotky. Most byl i ve znaku obce.

Většina staveb zanikla v letech 1958 – 1959. V březnu tohoto roku bylo odstřeleno zdivo kostela a většinu bývalého městečka pokryla postupně hladina jezera.

Podle Bukáčka narazí člověk pod hladinou Lipna na řadu obvodových zdí, jsou zde pokácené kmeny stromů. Když ale plave nad zbytky kostela svatého Linharta, má zvláštní pocity. „Jsem totální ateista, ale to místo má magické kouzlo. Mám pocit, že mě tam cosi přitahuje. Opačné účinky má na mě místo, kde byl hřbitov,“ uzavřel Bukáček.