ZP 211 přispívá na efektivní prevenci

Hepatitida neboli lidově žloutenka je vážné onemocnění vyvolávající zánět a další postižení jater. Vyskytuje se po celém světě a její následky nejsou zanedbatelné. Jen žloutenka typu B má dle odhadů na svědomí až 1,5 milionu úmrtí ročně.

V ČR jsou každým rokem diagnostikovány stovky nových případů infekce žloutenky. Nejspolehlivější ochranou je očkování. Žloutenka typu A není, na rozdíl od žloutenky typu B, součástí povinného očkovacího kalendáře, není tedy hrazena státem. Děti se proti typu B v ČR očkují povinně od poloviny roku 2001. Nicméně na oba typy očkování dětem i dospělým přispívá Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR (ZP 211).

„ZP 211 svým klientům v rámci fondu prevence poskytuje letos příspěvek na očkování proti žloutenkám až 500 Kč. V loňském roce čerpalo příspěvek celkem 8 690 klientů, jimž pojišťovna přispěla částkou 5,2 milionu korun. Oproti roku 2016 jde téměř o 7% nárůst zájmu klientů (i výdajů pojišťovny) o tento typ očkování,“ komentuje Hana Kadečková, tisková mluvčí ZP 211.

Vžitý název žloutenka vychází z jejího častého průvodního příznaku, tj. žlutého zbarvení kůže a sliznic, které způsobuje žlučové barvivo bilirubin.Hepatitidu vyvolává několik typů virů, značených písmeny A, B, C, D a E. Žloutenka je sedmou nejčastější příčinou úmrtí na světě – na pomyslném žebříčku přeskočila např. i HIV/AIDS, tuberkulózu nebo malárii.

Příznaky všech typů se při akutním onemocnění velmi podobají, a proto je lze odlišit pouze cíleným vyšetřením krve. Začátek onemocnění je navíc podobný jako u jiných virových nákaz – únava, nechutenství, bolest břicha, pocit na zvracení, zvracení, průjem, bolesti kloubů, teplota nebo vyrážka.

V ČR bojujeme nejvíce s typem A, B a C

V České republice se nejčastěji vyskytují typy A a C, případně B. Žloutenka typu A je známá jako nemoc špinavých rukou, nicméně nakazit se můžeme i kontaminovanou vodou, ledem v nápojích, zeleninou, ovocem, syrovými mořskými plody či špatně tepelně zpracovaným masem.

Těžší průběh i delší rekonvalescenci mívá žloutenka typu B.Je 100x nakažlivější než AIDS a odhaduje se, že ročně na ni zemře až 1,5 milionu lidí. V České republice se každý rok nakazí žloutenkou v průměru 200 pacientů. Nejčastěji se přenáší kontaktem s porušenou kůží (poranění rizikovým předmětem, piercing, tetování, akupunktura, zdravotnická zařízení, injekční užívání drog apod.), při sexuálním styku nebo intimním resp. blízkém styku v rodině (sdílené kartáčky na zuby, ručníky, holicí strojky, žiletky apod.)

Třetím druhem je žloutenka typu C, která většinou probíhá jako mírné onemocnění, nicméně její zákeřnost tkví v tom, že po letech bez příznaků může přejít do chronicity (děje se tak až v 55-85 % případů). Takový člověk je pak ohrožen jaterní cirhózou nebo jaterním selháním, navíc představuje zdroj infekce pro okolí. Na světě jí trpí asi 150–170 milionů osob, u nás jde o stovky nových případů ročně.

Nejúčinnější zbraní je očkování

Jako u řady jiných onemocnění hraje zásadní roli prevence. Za tu nejefektivnější formu se považuje právě očkování, které však doposud existuje pouze proti typu A a B. Proti typu C sice očkovací látka není, nicméně moderní medicína už dnes umí vyléčit až 95 % pacientů. Samotné očkování má až 98 % účinnost, i přesto je proočkovanost v české populaci stále nízká.

Očkování proti hepatitidě typu B se provádí formou tří injekcí aplikovaných v průběhu šesti měsíců. Ochrana je celoživotní. Pro základní očkování proti žloutence typu A stačí podání jedné dávky, přeočkování jednou dávkou se pak provádí za 6 až 18 měsíců podle použité vakcíny. Délka ochrany se pohybuje v rozmezí 5 až 10 let. Očkování se doporučuje zejména osobám cestujícím do oblastí s vysokým výskytem této infekce (Afrika, Asie, Středomoří, Jižní či Střední Ameriky nebo na Střední východ), vojákům vyslaným do výše jmenovaných oblastí a do míst s obecně horšími hygienickými podmínkami, osobám pracujícím v rizikových povoláních (zdravotnický personál, lidé v kontaktu s potraviny nebo odpadními vodami) a dalším rizikovým skupinám (např. osoby s chronickým onemocněním jater, hemofilici, sexuálně promiskuitní, narkomané, osoby pravidelně podstupující transfuzní léčbu apod.).