V 70 % případů jsme stěžovatelům pomohli formou rady nebo jiné pomoci, aniž by došlo k zahájení šetření. Ve 185 případech jsme zahájili šetření. Z těchto případů jsme v 87 konstatovali pochybení (47 %), většinou ze strany České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ). V drtivé většině případů orgány uznaly svá pochybení, a pokud to bylo ještě možné, chyby napravily. Celkově spolupráci s ČSSZ hodnotíme pozitivně. Musíme také upozornit, že se na nás obrací rostoucí počet lidí, kteří nedosáhnou na starobní důchod.

Ochránkyně se věnuje takřka výhradně těm případům práce ČSSZ, se kterými se na ni obrátí stěžovatelé. Níže uvedené nedostatky a jejich procentuální rozložení je proto možné vztahovat pouze na tyto šetřené případy a to jen v oblasti důchodů. Nelze je zobecňovat na veškerou práci ČSSZ.

Nejčastějším nedostatkem za uplynulé dva roky byla chybná práce s lékařskými posudky a špatné stanovení data vzniku invalidity (28 %). Následuje nesprávně započtené období pojištění (27 %) a chyby ve správním řízení (21 %).

Téměř třetina zjištěných pochybení se týká chybného určení data vzniku invalidity a nedostatečného vypořádání se s lékařskými nálezy. Chybně stanovené datum vzniku invalidity znamená, že žadateli o přiznání invalidního důchodu byl určen vznik invalidity k pozdějšímu datu, než vyplývalo z lékařských zpráv a dalších podkladů.  Protože splnění podmínky potřebné doby pojištění se počítá zpětně v období 10 či 20 let před vznikem invalidity, v těchto případech byli žadatelé o důchod poškozeni – nesprávným stanovením data vzniku invalidity buď získali důchod později, získali jej nižší nebo dokonce nezískali žádný. Pokud jim žádný důchod nebyl přiznán, byli žadatelé často odkázání pouze na pomoc v hmotné nouzi, což je aktuálně 3410 Kč měsíčně na živobytí pro jednu osobu.

Nezřídka se jedná o chybné stanovení v rámci několika let. Lékařské posudky, o které se stanovení vzniku invalidity opírá, byly často nedostačující a neprůkazné. Opakovaně se setkáváme s jevem, kdy je vznik invalidity určen až datem, kdy lékař provede vyšetření za účelem posouzení, zda daný člověk je nebo není invalidní. Posudek přitom nebere v potaz lékařské zprávy a nálezy z předchozích let, které často dokazují, že stěžovatel trpěl zdravotním postižením, jež je příčinou invalidity, již mnohem dříve.  V takových případech ochránkyně vytýká ČSSZ, že datum vzniku invalidity není přesvědčivě odůvodněno. Ke správným závěrům ČSSZ však mohou přispět i lidé, kteří o invalidní důchod žádají.  Měli by dbát o to, aby všechny odborné nálezy od lékařů – specialistů měl vždy k dispozici jejich ošetřující lékař, který pro ČSSZ připravuje podklady.

Ve více než jedné čtvrtině případů (27 %) ČSSZ nezhodnotila správně dobu pojištění, což obvykle vedlo k odmítnutí přiznání nároku na důchod nebo opět k nižší výši důchodu. Příčiny těchto pochybení se různí, nicméně obvykle se jedná o nezapočtení určitých období zaměstnání, kvůli němuž žadatel nezíská nárok na důchod nebo obdrží nižší důchod. Příkladem může být postup v případě stěžovatelky, která doložila, že byla řádně zaměstnaná, ale neměla vinou zaměstnavatele vystaveny evidenční listy důchodového pojištění. ČSSZ proto důchod odmítla přiznat. Správně však měla vycházet z podkladů, které byly nepochybné a nepoškozovat žadatelku za chybu zaměstnavatele.

Chyby ve správním řízení (21 %) zahrnují nesprávnou aplikaci zákonných postupů, která vede k nepřiznání důchodů, ke stanovení nesprávné – obvykle nižší – částky, nebo k zastavení vyplácení důchodu.  Dalšími jevy jsou zasílání důchodů či písemností na nesprávnou adresu nebo přehlédnutí žádosti o změnu způsobu vyplácení důchodů.

Sborník stanovisek veřejného ochránce práv v oblasti důchodů

Veřejný ochránce práv se problematice důchodů věnuje od počátků své existence. Po osmi letech jsme vydali druhý sborník, který shrnuje stanoviska ochránce. V těchto osmi letech se na nás obrátilo více než 3500 stěžovatelů.

V uplynulém období (2008-2016) lze za nejpodstatnější označit změny, které odstartovaly po roce 2010 a týkají se invalidních a starobních důchodů. Zavedena byla třístupňová invalidita a postupně se zvyšovala potřebná doba pojištění pro nárok na starobní důchod. Současně se také oddaloval samotný důchodový věk. Z těchto změn vyplývají nové problémy, se kterými se na nás lidé v tomto období obraceli.

V posledních letech se na nás obrací rostoucí počet lidí, kteří nemají nárok na starobní důchod. Důvodem je zvyšující se počet let, které musí mít člověk odpracováno, aby mu byl starobní důchod přiznán. Ten se z původních 25 let zvyšuje až ke konečné hranici 35 let (v roce 2019). Nutná doba pojištění pro vznik nároku na starobní důchod tak v České republice bude patřit k nejdelším na světě. Dosažení 35 let pojištění komplikují životní situace, jako je studium, výpadky na trhu práce nebo zdravotní komplikace. Podobně sledujeme rostoucí počet vdov bez vdovských důchodů.

Po roce 2011 pak došlo ke zmírnění podmínek na sirotčí důchod, čímž byla vyslyšena dlouhodobá snaha veřejného ochránce práv o vstřícnější úpravu vůči dětem.